–Tenhle podivný název vykouzlil Marmond v plamenech, když jsme spolu seděli u ohně na pobřeží…
Ale vlastně bych měla začít tím, co se všechno stalo předtím–
✨ 1. Co by obr měl?
…Když mě Marmond odnášel někam pryč z léčírny, znenadání ho zastavil obr Ínemak.Najednou mu zastoupil cestu a hrozivě zavrčel:
,,Kam myslíš,že s ní jdeš?”
Marmond ztuhl. Zastavil se a vypadal, že najednou neví,co říct? Padl i se mnou v náručí před obrem na kolena a povzdechl:
,,Věděl jsem, že když jí odnesu, tak si pro ní ke mě přijdeš!”
Ínemak zařval:,,Musíš ji ihned uspat to znamení!”
Marmond zakroutil hlavou:
,,Takhle ne můj pane!-Udělám to,ale jen pod jednou podmínkou!”
Ínemak na něho naštvaně zařval:
,,Uděláš to bezpodmínečně a ještě teď hned!”
Marmond se nedal:
,,Chci být tvůj nerozlučný! Nepošleš mě pryč! Neodejdu! My dva patříme k sobě! I když ty to odmítáš, co uděláš, aby nezemřela?”
Ínemak hned neodpověděl, jen tam tak stál a hrozivě se mračil, tak Marmond mě položil na zem a řekl:
,,Je tak oslabená, že se sama ani nepostaví! Převzal jsem si od ní skrze to znamení veškerou její sílu, je neopatrná! Neumí se chránit! A ty na její ochranu nestačíš! Potřebuješ mě pro ni! Ale jestli už ti na ni nezáleží, odejdu a vezmu ji sebou… Budu ji mít jako slabou náhradu za tebe!”
Ínemak se ke mě sklonil, vyzvedl mě do náruče a unaveně řekl:
,,Jsi tak moc otravný vetřelec Marmonde! Dobře,přijmu tě…jen kvůli ní! Ode mě nic nečekej! Dovolím ti ji hlídat ve věži a hlavně…uspi ji to znamení!”
Marmond vstal a vzrušeně obrovi děkoval na tisíckrát! Obr mu poručil,aby šel hned připravit pro mě léčivou lázeň, tak to Marmond slíbil a zmizel. Ínemak se mnou osaměl.
Jeho hlas byl tvrdý:
„Proč jsi šla za ním do léčírny? Měla jsi čekat na mě ve věži, jak jsem ti přikázal.”
Nemohla jsem odpovědět. Chtělo se mi brečet. Chtělo se mi umřít…
✨ 2. Marmondova tajemná kniha🧙♀️
Po čase…
Ínemak mě nechával dlouhý čas s Marmondem ve věži. Poté, co mi Marmond znovu uspal znamení, obr se zdál být stále naštvaný. Ve věži se moc nezdržoval. Byl strašně zlý — na Marmonda i na mě.
Ani nás nevzal na úplňkovou ohnivou oslavu. Jen poručil Marmondovi, aby mě dál hlídal, vnutil mi pohár, pleskl mě a přikázal, abych byla s Marmondem hodná. I Marmonda praštil. Zlostně mu zahučel do ucha, aby se snažil neprobudit mi znamení. Pak zmizel…
Marmond většinou cosi zapisoval do své knihy. Nikdy mi nedovolil do ní nahlédnout. Varoval mě, abych mu nekoukala přes rameno, nečetla, co píše, a nezajímala se o to. Ale já se zajímat musela. Moje zvědavost mi nedala pokoj. Prosila jsem ho pořád dokola, aby mi aspoň něco prozradil. Ale byl protivný — skoro jako obr. Vnutil mi pití a uspal mě…
Ale té úplňkové noci jsem nemohla spát. Probudila mě děsivá hudba z ohnivé oslavy. Marmond stál u okna, vypadal jako v transu. Pohupoval se, měl zavřené oči, dlaně rozpřažené vzhůru. Přes mříže na něj svítil úplněk. Potichu něco šeptal.
Hlasité předčítání