„Dobrej nápad!“ odpověděl kdosi.
Nastalo velké stěhování. Bylo slyšet cinkání sklenic, šoupání židlí, vrzání stolů a všichni lidé se jako na povel přesunuli k výčepu. Následkem toho byla místnost za kovovými dveřmi rázem zcela prázdná a naopak u výčepu bylo náhle k nehnutí.
„Kterej magor tvrdil, že je tady volno? Je to horší než vedle! Tam jsem seděl a tady stojim!“ rozčiloval se čísi hlas.
„To je pravda! Kdo přišel s takovou hovadinou?“ volal další expert.
„To byl výčepní!“ ozvalo se zpod stolu.
„Houby!“ křičel hospodský a ukázal na Jarku s Jindrou. „To tady ti kluci!“
„To si z nás děláte kozy, ne? Cucáci! Ještě vám teče mléko po bradě a už si chcete střílet z nás starejch kozlů?“ rozčiloval se jeden starší host v plstěném kloboučku.
„Joudo, dej jim ránu a vůbec se s nima nebav!“ radil mu kdosi.
„To taky udělám!“ křičel Jouda a začal si kasat rukávy, protože v rozrušení zapomněl, že dnes má na sobě tričko bez rukávů.
Za několik okamžiků se rozletěly dveře a těmi prolétli Jarka s Jindrou.
„To je sen!“ naříkal nechápavě Jarka a sahal si na rozseklý ret. „To jsem ještě neviděl takovou grupu idiotů!“
„Hele, tamhle je další hospoda!“ vykřikl Jindra a ukázal hned naproti, kde chlapce vítal nadějný nápis nade dveřmi „Hospoda u Inženýra“.
Když do ní chlapci vkročili, okamžitě je zaujala výzdoba podniku. Po stěnách byly rozvěšeny technické výkresy, stavební plány budov a různé zeměměřičské pomůcky. Za výčepem stál muž středního věku, působící velmi inteligentním dojmem. V kapse u košile měl několik propisovaček a na krku dalekohled.
Jakmile vstoupili do výčepu, celá hospoda ztichla a desítky párů očí si je zvědavě prohlížely.
„Konečně jste tady! Už tu na vás čekáme jak na smilování!“ přivítal je spokojeně výčepní a usmál se.
Jindra s Jarkou zakroutili nechápavě hlavami a hledali místo, kam by se mohli posadit. Všechny stoly byly obsazeny, tak si vybrali ten, u kterého seděl jen jeden starší chlapík s prázdným půllitrem.
„Dobrý den, můžeme si přisednout k vašemu stolu?“ zeptal se zdvořile Jarka a už bral do rukou židli.
„Ne,“ zněla stručná odpověď, která oba chlapce zaskočila.
„Máte tady místo?“ zkusil to tedy podruhé Jarka a zapálil si cigaretu.
„Jistě,“ odpověděl lakonicky muž. „Ale nemůžete si ke mně přisednout.“
Nápad – ★★★★☆
Skvělá a velmi zábavná parodie na legendární Rychlé šípy, která chytře těží z absurdního humoru. Název města ‘Nedovtipy’ je zde doveden k naprosté dokonalosti a situace s nošením vlastních stolů do hospody je geniálně komická. Zápletka sice slouží spíše jako sled gagů, ale pro účely humorného úryvku funguje na výbornou a nutí čtenáře těšit se na další děj.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně budovat atmosféru naprostého absurdna a zmatku, do kterého jsou hlavní hrdinové uvrženi. Čtenář se snadno vžije do frustrace a údivu Jarky a Jindry, když čelí nepochopitelnému chování místních obyvatel. Komediální načasování funguje skvěle, jen by se dalo ještě více zapracovat na popisu samotného prostředí hospod, aby scény působily plastičtěji.
Provedení – ★★★☆☆
Dialogy jsou svižné, vtipné a posouvají děj přirozeně kupředu, což je u komedie klíčové. Stylistika je celkově čtivá, ale občas sklouzává k opakování stejných frází (např. hrdinové příliš často ‘nechápavě kroutí hlavami’). V textu se objevuje i několik drobných prohřešků proti interpunkci a chybějících čárek, ale plynulost vyprávění to naštěstí nijak zásadně nenarušuje.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedenou a odlehčenou ukázku, která prokazuje autorův cit pro situační humor a nadsázku. Parodování známých literárních vzorů je těžká disciplína, ale zde se podařilo udržet balanc mezi poctou a vtipnou karikaturou. Pokud autor zapracuje na bohatší slovní zásobě a odstraní drobná stylistická klišé, má v rukou mimořádně zábavné dílo.