Bývaly doby, kdy vládce lidu před svým uvedením na knížecí stolec procházel intronizačním (nastolovacím) obřadem. Při něm musel prokázat všechny mužné ctnosti, jež byly pro takovou funkci považovány za nezbytné. Obnažen v aréně před lidovým shromážděním předváděl sílu, zdatnost a krásu svého těla, kteréžto vlastnosti měly svést ke spáření přítomnou kněžku zosobňující bohyni plodnosti v rituálu „hieros gamos“. Symbolický posvátní sňatek s bohyní, u níž získal kníže zalíbení, měl zaručit všeobecný blahobyt a plodné období jeho vlády. Hlavní fází intronizačního obřadu bylo schválení adepta na knížecí stolec přítomným shromážděním, před nímž musel projít zkouškami ušlechtilosti, chrabrosti, soudcovské spravedlivosti, moudrosti, cti, uměřenosti a sebeovládání. Pokud ve zkoušce neobstál, byl zesměšněn a vypískán. Na knížecí trůn pak mohl zapomenout.
S nástupem křesťanství intronizační obřad degradoval. V něm nový kníže či vévoda již nepředvádí obnažené tělo, zda je bez vady, neboť lidské tělo je přece pouhá hříšná schránka duše, která jedině má význam. Neprokazuje svoji hrdost, čest ani chrabrost, pouze obléká prostý selský šat a nechá si uštědřit políček od sedláka, který sedí na kameni a ptá se ho, zda je pravé křesťanské víry, zda bude spravedlivý soudce a zda bude chránit vdovy, sirotky, mnichy a duchovní. Jinými slovy, prokazuje pokoru před tváří Boha jako nejvyšší ctnost. Pro jeho schválení postačí, aby na všechny položené otázky odpověděl kladně. S ustanovením šlechty jakožto aristokracie a dědičného práva na trůn byl i tento formální obřad zrušen, protože údajně ponižoval vládnoucí panstvo.
A co přinesla sekularizace křesťanských hodnot? Moderní antropologie odhalila člověka jako myslící zvíře a sociologie ruku v ruce s psychologií začala vedle pokory jako hlavní lidské ctnosti vynášet empatii, altruismus, komunikativnost, emocionální sdílnost, toleranci a otevřenost všem lidským touhám a pokleskům. „Nic lidského mi není cizí!“ zvolal moderní básník a neměl tím na mysli mužnost, která stojí pevně na stráži lidské důstojnosti a nepokořeného ducha, zbytečně nežvaní a nevěší lidem na nos horoucí city, slabosti ani pokleslé choutky. Svým veršem vyslovil sounáležitost se všemi lidskými radostmi i bolestmi pramenícími z lásky, zraněného srdce, mentálních poklesků či resentimentu. Sklonil se tak omluvně před ženou za tvrdou, přezíravou a bezcitnou maskulinitu mužů.
Nuže, výraz „virtus“ v latině znamená ctnost a je odvozeno od slova muž. Ve stejném významu bylo převzato do dalších evropských jazyků (fran. vertu, angl. virtue). Leč současná doba všechny původně ušlechtilé lidské formy a hodnoty převrací a činí z nich pravý opak, neboť se prý jedná o přežitek zla z dob ponižování a vykořisťování člověka člověkem. Tak je třeba chápat i celou moderní a současnou postmoderní dobu – jako přehodnocení všech hodnot, při němž vše, co v minulosti stálo pevně na nohách, je obráceno hlavou dolů a ryje nosem v zemi. A pokud to nějaký kráčející podstavec má, jedná se o hliněné nohy. Líc byl obrácen na ruby a z rubu se stal líc. Taková je už naše doba i celá společnost.
Tady nám bylo dáno žít, co se s tím dá dělat?
Hlasité předčítání