Jakže? Způsob našeho stravování neboli skladba potravin, jaké běžně jíme, podléhá módním trendům? Naděje na přehodnocení nezdravých stravovacích návyků založených na červeném mase se hroutí s módou fitness a kulturistických svalovců, co zásobí svá těla horami steaků? Alespoň to tvrdí aktivistky bojující za omezení a postupné vyřazení masa z našeho jídelníčku, neboť pro to existují morální argumenty ohledně práv zvířat a ochrany přírody. Porážka chovného dobytka na maso je nemorální, kdežto návrat masožravých šelem do přírody s rozsápanými těly jejich kořisti je navýsost dobrý? To jsme už tak zmanipulovatelní kdejakou ideologií či indoktrinační masáží, že jíme to, co nám cpou do hlavy sdělovací prostředky nebo influenceři na sociálních sítích?
Po roce 2010 začalo přibývat studií a kampaní poukazujících na negativní zdravotní dopady nadměrné konzumace zejména červeného masa. Stále více lidí se začalo označovat za vegany, vegetariány či alespoň flexitariány. Leč nastupující konzervativní vlády dnes přestávají lidem kecat do toho, co jedí. A dotčené bojovnice proti konzumentům masa a vrahům hospodářských zvířat ječí, že omezování spotřeby masa nemá politickou podporu. Přitom ceny hovězího za poslední rok vyletěly do nebes, protože samozvaná partička mocnářek v Bruselu uvalila na chov dobytka emisní povolenky. O tom, že krávy a jejich chov zamořují ovzduší skleníkovými plyny, troubí hlásné věže mainstreamu už celé desetiletí. Mocenské kruhy v jejich pozadí pak ordinují světu měřiče uhlíkové stopy a sankce za překročení emisních limitů skleníkových plynů, aby tak postupně ožebračili lidskou populaci a přiměli ji k radikálnímu omezení natality. Jen tak prý lze zachránit planetu Zemi před apokalypsou globálního oteplení.
Nejhorší ta tom však je, že k vyřazení masa z jídelníčku nabádají samozvané lékařské autority a z pojídání masa dělají škodlivý stravovací návyk. Přitom nejlepší způsob, jak ohrozit vlastní zdraví, je zásadně změnit mnohaleté stravovací návyky, na něž se naše tělo adaptovalo. K odsouzení masa jakožto nezdravé potraviny navíc není žádný racionální důvod. Maso je nejlépe stravitelná bílkovinová nálož. Sama příroda vytvořila přirozený potravní řetězec, při němž rostliny vyrábějí z vody a kysličníku uhličitého na cukr bohatou biomasu, z níž býložravci produkují živočišné bílkoviny, které tvoří nezbytnou potravu pro masožravce. Člověk je všežravec a jako takový není schopen žít jen z býlí, bobulí a obilných semen. Pro zdravou výživu, silnou stavbu těla a potenci k rozmnožování potřebuje maso jako nezbytnou součást jídelníčku. Kdo tvrdí opak, usiluje lidem o zdraví a o jejich genocidu.
Z veganství se dokonce pro některé zplozence moderního světa stala duchovní cesta. Odkud se taková představa vzala? Za vším hledejme matoucí a mnohačetné zkomoleniny východní filosofie. Na počátku všeho se nachází Rgvéda psaná sanskrtem – jazykem božských rišiů. V ní se zpívá o křesání jiskry poznání mezi dvěma kameny symbolizujícími zemi a nebesa. Součástí křestních obřadů je svatý nápoj sóma, který připomíná mléko. Pít svatý nápoj je totéž jako pít z pramene vědění. Odtud už není daleko k Velké matce, která kojí své děti mateřským mlékem symbolizujícím osvícení. Slované namísto Velké matky uctívali Přírodu, která sytí své děti mlékem a strdím. Nakonec i praotec Čech uzřel z Řípu zemi „mlékem a strdím oplývající“.
Ani hinduisté nevidí Velkou matku, ale posvátnou Velkou krávu, z jejíhož vemene vytéká mléčný nápoj, jenž vyživuje těla všech živých bytostí. Zvěstovatel indických Véd západnímu světu Šríla Prabhupáda překládá tentýž nápoj sóma jako jogurt. Podle Zpěvů vznešeného z knih Šrímad Bhágavatam roste na samém vrcholu světa strom života a z jeho kořenů vytéká řeka jogurtu, z níž pijí všichni ti, kdo dosáhli prozření a duchovního osvícení. Tak z dvojího zkomolení veršů psaných v sanskrtu jejich hinduistickým výkladem a překladem do neohrabaného anglického jazyka vznikl mýtus o životadárném jogurtu přinášejícím lidem veškerou potřebnou výživu. Proto hinduistické Purány zakazují Indům konzumovat maso a květinové děti v Americe se při svých meditacích cpaly průmyslovými jogurty, zpívaly Hare Krišna a vyhlásily vegetariánství jako způsob ryzí existence očištěné od požírání tkání mrtvých zvířat. Vegané pak povýšili humanistické zanícení zavrhující maso a zabíjení živých tvorů na morální imperativ. Potřebnou inspiraci k tomu nacházejí v ortodoxních hinduistických klášterech, jejichž mniši opatrně po špičkách a bosky tancují po kamenné podlaze, aby náhodou nezašlápli nějakého mravenečka.
Nuže, abychom si to shrnuli: Na počátku bylo světlo duchovního poznání – ono brahma zářící a stékající do osvícených hlav světců jakožto zázračný nápoj vědění. Z tohoto světla poznání pojatého jako duchovní potrava se stalo mléko neboli mateřský nektar, z něhož pijí živí tvorové mající ho za svoji pravou a jedinou obživu. Z duchovní potravy se tak stala potrava fyzická, což vedlo k představě veganství jakožto ryzího způsobu bytí v souladu s matkou Přírodou. Některé hinduistické sekty dodnes nazývají energii brahma pránou, z níž mohou lidé žít, aniž by si špinili ústa biologickou kaší. Tím se dostáváme k samé podstatě veganství: Materialistické zhmotnění duchovní potravy do čistě rostlinného původu stravy, s níž nedochází k narušení harmonie přírody a souznění života všech živých tvorů.
Se zdravým životním stylem a tělu prospěšnými stravovacími návyky to nemá zhola nic společného. Spíše pravý opak je pravdou. Seriózní statistické studie prokazují, že vegetariáni odmítající jíst maso trpí nemocemi ve větší míře než lidé, kteří se masu nebrání. Co se týká veganů, tam hrozí újma nejen na zdraví fyzickém ale i psychickém. Ukazuje se, že vegani často trpí depresemi, úzkostí a celkovou vnitřní slabostí, která jim brání vykonávat i náročnější zaměstnání.
Za útoky proti konzumentům šťavnatých steaků, hovězích pečení a voňavých sekaných proto hledejme záludné misantropy, co se lidských masožravců chtějí zbavit. Já osobně si jídelníček bez masa neumím představit a od té doby, co si sám připravuji masné dobroty pečené či dušené zásadně na sádle, másle, špeku nebo vejcích a vše zapíjím plzeňským Prazdrojem, se cítím skvěle a pomaleji stárnu. Ve svých třiasedmdesáti letech vypadám mladší než všechny vegetariánky, co sotva překročily padesátku a ze svého těla učinily svraštělou, seschlou a neduživou větev. Tím samozřejmě nechci naznačit, že fandím tlustým matronám.
Hlasité předčítání