Podobá se pravdě, že lidstvo poté, co na své involuční cestě pozbylo vědění bohů, si jako náhražku vytvořilo vlastní vědění. Jako kdyby si lidé řekli, když už se nemůžeme považovat za potomky a následníky bohů, učiníme bohy sami ze sebe. A tak vznikla moderní věda.
Složité konstrukce struktur organické chemie nebo částicové fyziky působí na mysl laika vskutku impozantně, ovšem jen do té doby, než pochopí, že kupříkladu vědecký rozklad fotosyntézy rostlin nemá žádnou šanci, aby byl chemicky reprodukován neboli aby člověk vlastními postupy vyrobil z vody za pomoci světelného záření cukr. Stejně tak impozantně působí částicový model hmoty se všemi jeho elementárními částicemi – kvarky, leptony, gluony, bosony, antičásticemi a slabými či silnými interakcemi, než se člověk začne ptát, jaký to má všechno smysl a co je toho podstatou.
Nejsilnější dopad má ovšem věda tam, kde jsou její znalosti omezené nebo dokonce pochybné, avšak týkají se samotného lidského organismu nebo prostředí, v němž vyrůstá. Jde o takové obory, jako virologie či klimatologie, s jejichž pomocí lze snadno v lidech vyvolat strach ne nepodobný strachu z neznáma.
Není snad děsivější vize nad představu pandemie smrtícího viru, která kosí lidi za pochodu a nechává za sebou vylidněná města, jak lze spatřit v katastrofických filmech západní kinematografie. Přitom lze s úspěchem pochybovat o tom, že vůbec nějaké viry existují, natož aby se přenášely kapénkovou nákazou. Mnozí alternativní vědci považují tyto patogeny za obrovský medicínský mýtus. O to tvrdší bývají opatření v omezování osobní svobody a života lidí, jimiž se má údajným virovým epidemiím předcházet. Vzniká tak oprávněné podezření, že jisté mocenské síly zneužívají strachu lidí z virových onemocnění k tomu, aby je zcela ovládly.
Neméně účinný je strach vyvolávaný hrozbou kataklyzmatických důsledků změny klimatu. Zde je katastrofických filmů předkládaných vystrašené populaci nepřeberné množství, přitom všechna opatření ke sledování a sankcionování uhlíkové stopy lidské činnosti a života lidí vůbec mají za cíl jediné: omezení populace na udržitelnou míru. A etalonem této míry je populace čítající půl miliardy lidí na celou planetu. V otázce antropogenní produkce kysličníku uhličitého se vedou vleklé spory o to, nakolik lidstvo produkcí tohoto pro přírodu velice potřebného plynu navyšuje skleníkový efekt a nakolik je toto navýšení zničující.
Západní vědci ve svých klimatologických předpovědích vyčíslují účinek kysličníku uhličitého vznikajícího ze spalování fosilních paliv jako fatální přídavek nad jeho udržitelný koloběh, přitom je vůbec nezajímá, že nejdůležitější skleníkový plyn je vodní pára, která svým účinkem mnohonásobně předčí všechny ostatní, ani že ložiska uhlovodíků jako ropa či zemní plyn nevznikly rozkladem dávných zbytků rostlin. Označení „fosilní paliva“ kopíruje falešný mýtus vytvořený na základě dosti primitivní vědecké představy. Seriózní vědci už dávno vědí, že uhlovodíky vznikají z magmatu hlubinnými procesy uvnitř Země, o nichž současná věda ví pramálo, a představují obnovitelný energetický zdroj s poměrně nízkými emisemi škodlivin při spalování. V Rusku dnes pojem „fosilní paliva“ v žádné publikaci nenajdete – všude se mluví výhradně o uhlovodících. Jejich eliminace povede pouze k drastickému snižování životní úrovně lidí všude tam, kde lidé skočí na lep klimatickým alarmistům.
Nikdo z vědců dnes neví, kolik kysličníku uhličitého, metanu a dalších skleníkových plynů se přirozeně uvolňuje do atmosféry z nitra Země a kolik vyprchá do ovzduší z oceánů a dalších vodních ploch. Jsou známá jezera, nad jejichž hladinou a v okolí se koncentruje tolik kysličníku uhličitého, že se tam člověk za pá minut udusí. O změnách klimatu lze klábosit na všemožných fórech, avšak žádný nesporný důkaz o jejich antropogenním původu neexistuje.
Navíc není důvod obávat se globálního oteplení. To by totiž zásadně zlepšilo podmínky k životu na celé planetě Zemi. Přineslo by vyšší vlhkost vzduchu, vyšší atmosférický tlak (prospěšný zdraví), více srážek (zúrodnění pouští), vyrovnanější klima v zemských pásmech a více vegetace bující z dostatku kysličníku uhličitého. Ani stoupání hladin oceánu by nebylo tak dramatické, aby se na ně lidstvo nestačilo připravit, přičemž velká část vody z ledovců by zůstala ve formě vlhkosti v atmosféře.
Omezit skleníkový efekt? V žádném případě! Jen houšť a větší kapky!
Hlasité předčítání