Výraz „svobodný svět“ nikdy nezněl tak falešně, jako když je jím ústy liberálních politiků, novinářů a publicistů neustále označována liga států sdílejících parlamentárně demokratický režim západních oligarchií. Na fakt, že státy Západu jsou oligarchickým republikami, poukázala již celá řada soudných myslitelů především ze samotných USA, jejichž otcové zakladatelé měli při definici americké ústavy na mysli právě republikánské zřízení stranící především tržní a kapitálové svobodě. Tito konstruktéři Nového světa moc dobře věděli, že ze všech historicky prověřených politických systémů je nejhorší ten demokratický, protože ve výsledku přináší nejméně svobody a prosperity pro zemi, jež se zaprodala vrtkavé vůli lidových mas a jejich předáků. Ideje lidské svobody podepřené demokratickým zřízením pak proudily do barevných kampusů americký univerzit podobně jako opiáty od jihoamerických drogových kartelů. Na oligarchickém režimu platném ve všech státech USA to však nezměnilo vůbec nic.
Jaký je rozdíl mezi prezidentským systémem v USA a v Rusku? Téměř žádný. Oligarchický vůdce v USA vystoupá na vrchol moci po zádech bohatých plutokratů, kteří štědře financují jeho volební kampaň a zásobují ho frázemi o velké, svobodné a demokratické Americe, jíž ochraňuje Bůh. Ruský vůdce se opírá o nomenklaturní kádry mocenské vertikály, jež korumpují zbohatličtí plutokraté vzešlí z divoké privatizace a vzhlížející se v americkém vzoru volného trhu a podnikatelské svobody. Nejblíže k demokracii má dnes Čína. Vládnoucí komunistická strana má ve svých řadách faktické zástupce lidu. V socialistickém Československu tomu nebylo jinak. Číňané navíc chápou lidskou svobodu optikou uvědomělého postavení ve společnosti a odpovědnosti vůči zemi a národu v duchu konfuciánského učení. Rozdíl mezi Ruskem a USA spočívá především v postoji k Číně. USA mají Čínu za úhlavního nepřítele, jehož příkladný ekonomický úspěch a rozmach ohrožuje třídní rozdělení západního světa, kdežto Rusko pošilhává po Číně jako následníkovi své vlastní ztracené velikosti založené na beztřídní společnosti a idejích velkého Stalina. Demokracii ovšem nemá žádná z uvedených zemí.
„Každá demokracie končí tyranidou,“ vyjádřil se Platón ústy Sokrata, a uvádí pro to pádné příklady z řeckých dějin. Filosofové starověkého Řecka považovali za nejlepší zřízení aristokracii a ve stejném duchu se odvíjel i evropský středověk. „Plebejství moderního ducha vyvřelo na anglické půdě,“ píše Friedrich Nietzsche ve své „Genealogii morálky“ vědom si dopadu liberálně demokratických doktrín na evropské myšlení. Jak jinak by se mohla Velká Británie stát vzorem demokracie pro celý Západ, když bezustání vzdává hold britské královské koruně a rozmach britského impéria postavila na dlouhých chapadlech židovské velkofinanční chobotnice.
Onen oslavovaný „svobodný svět“ má totiž k realistickému pojetí lidské svobody na hony daleko. A dílem levicových progresivců postupně přichází o všechny dosud přiznané svobody, včetně svobody slova. Míra svobody je na Západě přímo úměrná velikosti finančního konta. Přitom přístup k penězům má naprosto každý a způsob, jakým se k nim dostane, je zcela na něm. Nezáleží na tom, jak zbohatne: jako podnikatel, kupec, finanční spekulant, lichvář, šejdíř, vydřiduch, pasák, prostitutka, burzovní makléř či gangster, nebo jako právník, politik, komediant, tlučhuba, šašek či internetový exhibicionista. A co tím získá? Místo mezi elitou, přístup na luxusní bankety, pocit vlastní důležitosti, nedotknutelnost, respekt a úctu všech patolízalů moci. K tomu stačí, aby naoko ctil zákony a nechal poctivé hlupáky za sebe dělat těžkou nebo špinavou práci. To je ta pravá svoboda! To je Amerika!
Doba, kdy privilegií vyšší kasty si mohl užívat pouze člověk vznešený a ušlechtilý, jinými slovy dobrý, je dávno pryč. Aristokracii ve stavovském smyslu nejprve nahradila aristokracie kněžská, skrze níž podle Nietzscheho lidská duše nabyla hloubky a stala se zlou. Následně se z aristokracie jakožto vlády těch nejušlechtilejších synů národa stala oligarchie buržoazních hokynářů a židovských hochštaplerů. Neboli liberální demokracie živená politickými doktrínami vycházejícími z mozkových center západního kapitalismu. Indoktrinaci a manipulaci s lidským vědomím nevědomého publika zajišťují veřejné sdělovací prostředky ovládané mediálními magnáty, pro něž pravda, polopravda, lež, válečná propaganda či ideologie globální unifikace, depopulace a dehumanizace jedno jsou.
Účel světí prostředky. Avšak co je pravým účelem vlády západních oligarchů? Samozřejmě jejich ničím neomezená svoboda užívat si božské párty nadlidí s využitím všech radostí a rozkoší, jaké jim nabízí život na této planetě. Bez rušivých vlivů plebejské chátry, z níž pouze vyvolení mají povolení s nimi sdílet nebeský luxus a s vděčnou oddaností jim sloužit. Že je pro takovou vizi ráje na Zemi příliš mnoho lidí? O tom není pochyb.
Hlasité předčítání