Dnešní fascinace umělou inteligencí je symptomatická: čím nižší je inteligence živá, tím větší význam nabývá inteligence umělá. O umělé inteligenci (AI) se začalo mluvit přibližně před třiceti lety v souvislosti s plánovaným nástupem informačních systémů páté generace. Ta měla nahradit generaci čtvrtou, která na základě konceptuálních schémat uměla generovat operační programový kód. Problém však nespočíval v nedostatku kvalitních programátorů, nýbrž systémových analytiků. Navrhnout dostatečně komplexní a funkční konceptuální model řízení složitého systému dokázal jen málokdo. A takových analytiků bylo čím dál tím méně.
Pátá generace měla tyto lidské nedostatky překonat. Jenomže z deseti vývojových úkolů směřujících k umělé inteligenci bylo postupně seškrtáno devět. Jako řešitelný zůstal pouze záměr naučit počítače komunikovat v lidské řeči. Tento jediný úkol po mnoha letech hledání schůdných algoritmů nakonec s rostoucími výkony počítačových procesorů doznal úspěšné vyvrcholení: vznik jazykových modelů schopných se učit. Vývojáři informačních technologií naučili počítač žvanit. Vše je založeno na rozsáhlých textových databázích, z nichž umělá inteligence dokáže smysluplně kopírovat hotová vyjádření k tématu a sestavovat z nich trefné odpovědi na položené dotazy. Působivé zvládnutí syntaktické i sémantické stránky výraziva lidského jazyka je samozřejmostí.
„Učené žvanění“ AI v mnohém připomíná snaživé studentky dějin architektury a umění, které svými encyklopedickými znalostmi omračovaly namyšlené nápadníky, aby tak prokázaly jejich nekulturnost a nezpůsobilost vymetat společně s nimi divadla, galerie, výstavy, hrady, zámky a světové kulturní památky. Kdo nevěděl, co znamená pointilismus, impresionismus, commedia dell’arte, empír, secese či biedermeier, byl odkopnut jako tupý primitiv nehodný pozornosti inteligentní ženy na úrovni. Žvanit v duchu encyklopedických pasáží s využitím odborných termínů ještě neznamená, že mluvčí rozumí všemu, o čem hovoří, a má ucelený a smysluplný názor na svět. Stejně tak umělá inteligence pouze kopíruje a reprodukuje znalosti z textových databází, aniž by dokázala rozlišit, zda jde o pravdu či lež, informaci či dezinformaci, poctivé sdělení či manipulaci, filosofický závěr či ezoterický nesmysl, skutečné vědění či vědecký mýtus.
Neznám sice algoritmy, na nichž jsou jazykové modely AI postaveny, ale vůbec bych se nedivil, kdyby jádrem jejich vyladění byly rozsáhlé instruktážní zarážky, záplaty a produkční pravidla, která předurčují, co AI smí a co nesmí říkat a z jaké kapsy datových zdrojů může čerpat a z jaké ne. Vzniká tak postupně deterministická platforma znalostních výpovědí formující lidské názory a myšlení podle požadavku těch, kdo vývoj AI financují. Svým zdáním objektivity a důvěryhodnosti tak umělá inteligence z lidí dělá nemyslící konzumenty předkládaných názorů a selektivních znalostí. Nelze si představit účinnější nástroj indoktrinace lidí, kteří se stávají jejími závislými uživateli.
Umělá inteligence není a nikdy nebude skutečnou inteligencí, protože postrádá ducha. Právě duch určuje podstatu lidské inteligence, s níž se ta umělá nemůže srovnávat. Je-li současný svět fascinován pokročilými výsledky AI, je to jen proto, že lidé pomalu pozbývají ducha a stávají se z nich rozumná zvířata. Jen tak lze srovnávat umělou inteligenci s inteligencí člověka, delfína nebo šimpanze. Tvrdit, že umělá inteligence je chytřejší než člověk, může pouze hlupák, nebo ziskem motivovaný zasvěcenec, který dělá z AI informační revoluci. Jestliže Elon Musk plánuje obrovská datová centra ve vesmíru a hodlá na nich postavit super-inteligenci chytřejší než celé lidstvo, je to jen proto, aby oslnil potenciální investory. A proč ve vesmíru? Inu, aby měl protiargument na skeptické kritiky, kteří považují enormní energetické náklady na datová centra AI za zbytečné plýtvání cennými zdroji na tak absurdní nesmysl.
Stejně zištná a pokrytecká je Muskova předpověď domácích humanoidních robotů, kteří budou brzy plnit funkci paní na hlídání dětí nebo pečovatelky o seniory. Miliardy robotů pro domácnosti do pěti let – to je vize, která slibuje zisky jejich výrobcům, o jakých se nikomu ani nesnilo. Každý je prý bude chtít. Kdo by o takovou úžasnou zbytečnost nestál? A pokud mají mít inteligenci jako lidé, budou muset být napojeni na ona datová centra ve vesmíru přes hustou a všudypřítomnou datovou 5G, nebo lépe 6G síť. Ta bude pokrývat budoucí lokality megapolí a velkoměst jako obří mikrovlnná trouba, v níž se budou lidem škvařit šedé buňky mozkové, až se z nich stanou dementní zombie, jež se spokojí se základním nepodmíněným příjmem a virtuálními zážitky za pomoci svých blbu-vzdorných herních konzolí a chytrých gadgetů.
Když jsme u těch robotů – zdá se mi přijatelná představa, že převezmou veškerou výrobu do své autonomní režie v rámci robotických linek a dopravy zboží ke spotřebitelům. Nářky soudobých kritiků robotizace založené na tom, že lidé nebudou ekonomicky užiteční, a tudíž budou zbyteční, považuji za liché – proč by měli být ekonomicky užiteční? Mohou snad být užiteční jinak a nikoli jakožto vytěžované zdroje ekonomické reprodukce. K čemu měli lidé ve starověku otroky? Přece k tomu, aby se osvobodili od každodenního obstarávání obživy a prostředků udržitelné existence. Proč by tedy namísto otroků nemohli nastoupit roboti? To by nebylo nehumánní.
Plně automatizovaná budoucnost zajišťování lidských potřeb prostřednictvím inteligentních strojů a robotů je však možná pouze za jistých podmínek. Totiž lidstvo by muselo nastolit režim, kdy by výrobní zdroje nebyly soukromé a rozdělování hodnot by se řídilo podle sociálního kreditu – každému podle jeho schopností, chování a potřeb. Navíc společnost by musela zajistit vysokou úroveň vzdělávání mládeže a jejích vědecko-technických znalostí bez ohledu na to, zda je uplatní v praxi. To pro případ, že zkolabují datová centra, umělá inteligence vypne a výroba zboží se zastaví. Někdo to musí umět opravit a znovu uvést do chodu, a ten někdo nemůže být součástí nějaké nadřazené elity, protože ta by se snažila svého postavení zneužít výlučně ve svůj prospěch.
K takové budoucnosti, je-li vůbec reálná, možná směřuje Čína. V našich poměrech všeobecné nevzdělanosti, bezduchosti a lenosti bych se dominance umělé super-inteligence a jejího kolapsu opravdu dožít nechtěl. To by byla učiněná apokalypsa.
Hlasité předčítání