Volný pád morálního úpadku lidstva nastal v okamžiku, kdy černá šlechta uzavřela pakt s židovskými lichváři a pověřila je řízením finančních nástrojů centrálních bank, které měly udržet na uzdě buržoazii budující kapitalismus jakožto nový společenský řád. Vrcholem finanční pyramidy se stala londýnská City usměrňující anglosaskou průmyslovou revoluci na dráhu světovládných ambicí Britského impéria. Poslední staletí společenského rozkladu se tak odvíjela pod vlajkou nesoucí ve svém středu symbol rudého štítu židovského klanu Rothschildů.
Rothschildové, podobně jako všechny rodinné klany židovských bankéřů, dodržovali striktní patriarchální režim a dbali vždy na to, aby jejich jméno nebylo vláčeno po polích profánní slávy a veřejné kritiky. Pokud zemřel prezident některé z jejich bank a v klanu nebyl volný žádný muž, který by ho ve funkci nahradil, raději banku zavřeli, než by jejím vedením pověřili ženu. Patriarchové Rothschildů nikdy nefigurovali v žebříčku nejbohatších lidí světa, přestože bohatstvím několikanásobně předčili světové podnikatelské celebrity. Nikdy nezastávali veřejné funkce a úzkostlivě se stranili všech novinářů a zájmu veřejných sdělovacích prostředků.
To však platilo pouze do března roku 2023. Toto datum je neklamnou předzvěstí konce bankovního impéria klanu Rothschildů z jednoho prostého důvodu: V tento den se vedení švýcarské bankovní skupiny Edmond de Rothschild Group ujala Ariane de Rothschild – žena, která navíc ani není židovského původu. A bylo to poprvé v historii, kdy Rothschildové pustili ke kormidlu svého finančního korábu ženu.
Ariane de Rothschild se do rodinného bohatství nenarodila, ale získala ho díky sňatku. Do funkce bankovní skupiny se dostala po smrti svého manžela Benjamina de Rothschild. Nyní drží otěže společnosti spravující aktiva v hodnotě několika miliard dolarů. Zároveň tím padly všechny zásady ochrany rodinného tajemství. Ariana se jakožto úspěšná žena předvádí, kde může, pózuje na titulních stránkách časopisů a poskytuje interview novinářům. Redaktor španělského deníku El País, s nímž vedla otevřený rozhovor, o ní píše:
Rothschild. Pouhé vyslovení tohoto příjmení evokuje peníze, moc a intriky. Po 250 let financovala šeková knížka dynastie velkou část historie s velkým H – od napoleonských válek přes Suezský průplav až po sionistický sen o Státu Izrael. Mayer Amschel založil svou říši ve frankfurtském ghettu na konci 18. století. Několik dní před svou smrtí podepsal závěť se dvěma velmi jasnými pokyny: obchod měl zůstat striktně v rukou mužských dědiců a židovské kořeny rodiny musely být zachovány, v případě potřeby se uchýlil k endogamii. Patriarcha by se v hrobě obrátil, kdyby viděl, že hlavní bankovní skupinu, která přežila z jeho potomstva, nyní vede žena, která nenese Rothschildovu krev a není Židovka.
V tomtéž rozhovoru padla otázka, zda by státy neměly zvýšit daně bohatým. Na to Ariane bezelstně odpovídá, že debatovat o tom v dnešní době je složité, když politici předvádějí tak katastrofální hospodaření s veřejnými financemi. „Nemůžete rok, co rok hromadit deficity. Pokud se to stane ve firmě, zkrachuje. Politici by měli nejprve provést sebehodnocení, než znovu začnou mluvit o daních. Podívejte se, co se děje ve Francii: vlády se mění, ale žádná z nich nedělá nic pro řešení problému s dluhy,“ smetla bankéřka zdanění bohatých pod stůl, čímž dala jasně najevo, co dnes bankéře nejvíce trápí.
Ariane usiluje o posilování práv žen a do vedení švýcarské investiční skupiny se velice drala. „Jako žena jsem velmi silně pociťovala potřebu zastávat vedoucí pozici, zejména ve Švýcarsku, kde podle mého názoru téměř žádné ženy nejsou,“ svěřuje se svému židovskému příteli Jeffrey Epsteinovi a jako pravá celebrita pózuje pro bulvární časopis Luxe Magazine prezentující luxusní životní styl. Jeho redaktorka o ní pěje ódy v článku pod názvem „Ariane de Rothschild, svobodomyslná, atypická a vzpurná bankéřka“.
Když jsme u zprostředkovatele nezletilých dívek pro vlivné osobnosti Západu Jeffreye Epsteina, měla k němu Ariana podle nově zveřejněných spisů z jeho pozůstalosti důvěrný vztah, neboť mu v jednom E-mailu napsala: „Ahoj Jeffe. Velmi dlouhý den v bance… Jsem na večeři s klientem. Mám toho dost. Chybí mi naše rozhovory a doufám, že se máš dobře. Zítra večer budeme doma. Budeš mít čas?“ Epstein to musel s ženami umět, když ho Ariane de Rothschild zve s tak vroucím zaujetím na návštěvu. Nicméně cosi to vypovídá o jejím přístupu k práci bankéřky a motivech, proč to všechno podstupuje.
Po dosazení žen do vrcholných manažerských postů nadnárodních bank jako Mezinárodní měnový fond, Evropská centrální banka či Světová banka představuje Ariane de Rothschild vážný signál, že židovští finanční magnáti pomalu rezignují na svůj bankovní kartel. Považují ho patrně za ztracený v důsledku nedobytných pohledávek od předlužených států. Proto do vedení bank postupně pouštějí ženy, aby budoucí bankroty spadly na jejich hlavy. Nemají pod svým velením armádu, která by mohla konkurovat armádám národních států, od jejichž politického vedení se jednoho dne mohou dočkat znárodnění svých finančních institucí a smazání dluhů. Jejich dosavadní zdroj obrovských příjmů z úroků státních obligací vyschne. Ztratí tak nad státy moc, čemuž se snažili předejít nastolením světové vlády pod vlastní gescí. To se jim však zjevně nedaří.
Rothschildovský klan mezitím přesouvá svá hlavní aktiva do investičních společností jako BlackRock nebo Vanguard Group. Svůj plán globalizace a světovlády sice neopustil, prozatím se mu však vymyká z rukou. Proto zkupuje státní pozemky a celé země i s jejich průmyslem, aby si zajistil příjmy z realit podobně jako stará evropská aristokracie. Zda mu to v budoucnu pomůže k vysněnému panství nad planetou Zemí, nebo bude vyvlastněn a svržen do historického zapomnění, tak na tuto otázku možná ještě dlouho odpověď nedostaneme.
Co přijde potom, o tom bych se raději nepokoušel ani spekulovat…
Hlasité předčítání