Pojem heterofatalismus respektive heteropesimismus je původně výmysl jakési anglosaské odbornice na genderová studia z Londýna a označuje současný zvrácený trend, při němž se ženy scházejí ve feministicky naladěných kroužcích a vzájemně se ubezpečují, že muži jsou nefunkční poddruh, v domácnosti jen pro zlost a randění s nimi je za trest. Šíří tak mezi sebou nakažlivé memy vytvářející odpor k heterosexuálnímu vztahu s příslušníky mužského pohlaví. V důsledku je zchvátí nemoc, jejíž symptomy jim nedovolí vedle sebe vystát jakéhokoliv chlapa a nejraději by se pářily v lesbickém objetí. Inu, budiž jim přáno.
Nicméně nelze se divit rozčarování žen nad dnešními muži, kteří si nedokáží zjednat respekt a svoji drahou polovičku postavit do latě, když je to potřeba. Přitom se nechají obsluhovat bez toho, aby prokázali mužnou sílu a spolehlivou oporu, pro níž stojí ženě za to se obětovat. Není žádným překvapením, když ženy své muže vnímají jako velké děti, co se je snaží ošálit předstíranou hravostí, nejapnými vtipy, nebo servírují své emoce jako syrečky na talíři a fňukají nad každou bolístkou svého zženštilého srdce. Ostatně tak jim to bezelstně radí novopečené odbornice na partnerské vztahy bojující proti toxické maskulinitě. Těmto ženám zjevně nikdy nepoklesla kolena při styku s pravým mužem a dosud nepochopily jednoduché pravidlo: Dejte ženě pána a její vášeň rozkvete!
Leč nechtějme tady řešit problémy moderní ženy, která se touží vášnivě zamilovat a rok co rok trávit líbánky v nějakém romantickém apartmánu s výhledem na moře. Takové ženě není rady ani pomoci. Obě pohlaví vždy uzavírala dlouhodobý vztah veřejně potvrzený manželstvím za jediným účelem: Založit rodinu a vychovat děti jakožto důstojné nástupce rodu. Obětovat osobní svobodu za jiným účelem má smysl pouze v případě, že jde o spojení sil tam, kde samotný jedinec nedokáže sám sebe zajistit.
Jistá žena podala na seznamce inzerát, že se postará o domácnost a poskytne veškerý servis muži, který jí umožní, aby nemusela chodit do práce a mohla zůstat doma. Dostala tisíc odpovědí. Když jakýkoliv muž podá inzerát v opačném gardu, nedočká se ani jedné vstřícné reakce. To je prakticky ověřený fakt.
Pokud tedy žena bez výhrad přijme tradiční rodinné role, má u mužů vyhráno. Byť vše stojí a padá na tom, jakou úroveň zajištěnosti vyžaduje. Ženy však většinou takové role považují za přežitý genderový stereotyp, přičemž i jejich obrácení odmítají. V hlavě totiž nosí sugerované mínění, podle něhož se mají oba partneři na všem dohodnout s respektem k rovnosti pohlavní a rovnoprávnosti. Žena přitom předpokládá, že muž bude akceptoval její způsob myšlení a přijme její hierarchii hodnot. V takovém případě očekává, že při své výřečnosti bude mít navrch, avšak odpovědnost za dodržování smlouvy svalí na svého partnera. Je přece chlap, ta ať to kouká „zmenežovat“. O svolení k sexu přece také musí požádat on ji a ne naopak. Podle chystaných zákonů v EU bude dokonce muset svoji žádost podat písemně a nechat si ji podepsat.
Tradiční mužské a ženské role nejsou nějaký sociální konstrukt, s nímž lze nakládat podle libosti. Jde o tisíce let zkušeností a poznání, co ve vztahu muže a ženy funguje a je mimo jakoukoli debatu. Proto jen stěží najdeme filosofický spis, v němž by uznávaný myslitel zkoumal a zdůvodňoval role muže a ženy v rodině. Existují pouze nesporné premisy a daná přikázání – obsažená například v Manuově zákoníku nebo v religiózních kánonech.
Problematická realita západní společnosti napovídá tomu, že má pravdu prastará tradice, podle níž by měl do manželství vstupovat výrazně starší, zajištěný a vyzrálý muž s mladou dívkou, nejlépe pannou, jíž si vychová k obrazu svému. Stejnou tradici dodnes dodržují například vznešené rody v Indii. Pouze takové manželství, v němž je muž bezvýhradně respektovanou hlavou rodiny, má všechny předpoklady vytrvat až za hrob. Domácnost nemůže být kolbištěm, v němž se muž a žena střetávají jako dva kohouti na dvorku. Muž se rovněž v žádném případě nesmí zpronevěřit své přirozené či dobrou výchovou vypěstované mužnosti a řešit věci jakousi emocionální otevřeností, při níž se začne chovat jako baba. Tím okamžitě ztratí půdu pod nohama a žena jím podvědomě začne pohrdat. Jeho mužná přitažlivost a její pocit bezpečí jsou v tu ránu tatam. Všechny rady behaviorálních psychologů o genderových rolích, sociálních konstruktech a vzájemném respektu jsou mlácením prázdné slámy, neboť právě to jsou spekulativní konstrukty ignorující objektivní zkušenost obsaženou ve věky nepřekonané Tradici.
Hlasité předčítání