Aby bylo jasno: pravda je jedna a jako taková vpravdě existuje. Znamená svědectví o tom, co objektivně jest. Nad tímto výrokem nepřipouštím žádnou polemiku. Má-li někdo ve svém tvrzení pravdu, je hlasatelem jediné pravdy a každé tvrzení odporující právě této jediné pravdě představuje lež. Není více pravd, jak tvrdí subjektivisté a zastánci relativismu: existuje pouze mnoho vrstev a barev lži, které jsou od pravdy více či méně vzdáleny. Zastánci vícero pravd sledují jednoduchý cíl: ospravedlnit lež jakožto přijatelnou výpověď o skutečnosti a umožnit tak všem spekulantům a šarlatánům vydávat svá tvrzení za pravdu, aniž by museli prokazovat její shodu s objektivní realitou. V důsledku pak povýšit lež na hodnověrnou či jinak prospěšnou výpověď o realitě a vydávat ji za pouhý omyl v případě, že vyvstane její do očí bijící rozpor s ověřitelnými fakty a zjevnou skutečností.
Mnozí současní myslitelé soudí, že západní civilizace vstoupila do éry post-pravdy: tím přiznávají fakt, že většina občanů Západu žije ve lži. Lež se stala běžným a uznávaným nástrojem konformní komunikace, politické kultury i samotného vládnutí. Přitom zůstává lží, ať v ní vidíme nástroj k dosažení dobra, ideologickou propagandu, účelnou manipulaci, diplomatický postup, válečnou strategii, literární parabolu, ohleduplný klam, soucitnou útěchu, čirou spekulaci či neprokázanou vědeckou hypotézu.
Natolik jsme uvykli životu ve lži, že už prakticky nerozlišujeme mezi pravdou a lží. Nemáme dokonce ani potřebu takového rozlišování. Naše utilitární chápání reality přijme každou lež jako pravdu, pokud přináší lidem nějaký prospěch. Ba co hůř: pokud nám dané tvrzení přímo neškodí nebo v nás vyvolává podvědomý strach, nic nás nenutí ověřovat jeho pravdivost ani nad ním přemýšlet. Raději zavíráme oči a cpeme si špunty do uší. Obzvlášť patrné je to na postoji k militantní propagandě válečných štváčů proti cizím zemím, které byly masovými sdělovacími prostředky opakovaně označeny za nepřítele. Zde nad všechny pochybnosti platí goebbelsovské tvrzení: stokrát opakovaná lež se stává pravdou.
Jednadvacáté století je stoletím lži. A nejde pouze o politiku. Na platformě lži zůstává vězet i ctihodná věda, jakkoliv se její hypotézy otřásají pod tlakem neshodných faktů a nezávislého bádání. Kognitivní krizi současné vědy výstižně vyjádřil světově uznávaný ruský filosof Alexandr Dugin slovy:
„Roli rétoriky, zaujatosti, ale i politiky a ekonomie ve vědách, které si činí nárok na přesnost, odhalili Thomas Kuhn, Paul Feyerabend a Alexandre Koyré. A konečně Michel Foucault a po něm Bruno Latour ještě objevnějším způsobem dokonale ukázali, že na počátku vědeckých experimentů a objevů stojí čirý podvod – boj laboratoří a vědeckých sekt o granty, slávu a moc. Když to všechno shrnuli, dospěli někteří filozofové vědy, jako například John Horgan, k závěru, že nastal konec vědy a že současní vědci jsou pošetilí sektáři, kteří ztratili spojení s realitou…,“ a pokračuje: „… lidstvo se stalo obětí zhoubné a nebezpečné halucinace. Začalo si představovat vnější svět nejen takový, jaký není, ale takový, jaký ani být nemůže. Vědecký světonázor tak systematicky lidem naočkoval nevědomost. A to nevyhnutelně vedlo k totální krizi.“
Vědomá a takřka zlomyslná lež ovládla klimatology, když straší lidstvo globálním oteplováním, které si lidé zavinili sami. Jejich alarmismus bují pod tlakem mocenských super-elit. Tito nadlidé se utrhli ze řetězu a chtějí si naši domovskou planetu přivlastnit pouze pro sebe. K tomu ji hodlají uvést zpět do panenského stavu, aby si mohli v klidu a ve zdraví užívat pozemských krás. Proto se spojili s užitečnými idioty z řad zelených mozků a společně s nimi ušili bič na přebytečnou chátru s visačkou „Green Deal“, s nímž řežou bezmocné lidi po zádech za to, že za sebou nechávají uhlíkovou stopu. S ochranou přírody to nemá nic společného, neboť člověk je přirozenou součástí přírody stejně jako každý jiný živý tvor.
Prostoduší environmentalisté brojí proti využívání uhlovodíků, což bylo hlavním faktorem industriálního rozmachu lidstva a nebeského blahobytu zlaté miliardy, aniž by dokázali na základě nepopiratelných faktů uznat, že ropa ani zemní plyn nemají fosilní původ a ze své podstaty patří mezi obnovitelné a ekologicky přijatelné zdroje energie. Zavrhují tak největší a neprospěšnější dar lidstvu stran matky Přírody.
Neméně tragický je i rozsáhlý soubor lží, jimiž je zahalena pravda o původu člověka a jeho prehistorických, pravěkých i novodobých dějinách. Nad spekulativními výplody archeologů a paleontologů zůstává často soudnému člověku rozum stát. Archiv nepochopitelných a vědecky neobjasněných artefaktů minulosti, které se oficiálním vědcům nehodí do krámu, bobtná do nepřehledných rozměrů. A nikoho z oněch renomovaných vědců to netrápí, natož aby veřejně přiznal své vykonstruované lži postavené na falešných mýtech. Umanuté popírání starověké říše Slovanů, která byla mocnější než slavné Římské impérium, a ustavičné opakování manter o mongolských Tatarech a jejich ovládnutí bezmála celé Eurasie pod velením velkého Čingischána pomalu začíná znít jako dějetvorné sci-fi zplozené slaboduchými dějepravci. Jakpak by asi pastevci koz roztroušení po kočovných jurtách v mongolských stepích zajistili vyzbrojování, zásobování a logistiku tak obrovských vojsk přes nekonečné dálavy rozlehlé Rusi až do střední Evropy? Šlo samozřejmě o východní Slovany žijící v ruském Sedmiříčí, kteří přišli na pomoc svým západním bratřím žijícím pod ustavičným křižáckým terorem evropských křesťanských monarchií. O mimozemských návštěvnících, kteří mají na svědomí dávnověký prstenec pyramid a megalitických staveb obepínajících celou zeměkouli raději ani nemluvit. Snadno bych mohl být lživě prohlášen za konspiračního teoretika.
Lež ovládla i psychologické pojetí člověka jakožto stádního zvířete vedeného evolučně podmíněnými instinkty v behaviorální ohradě společenských stereotypů. Nechci se opakovat, avšak lidstvo, které má lživé představy o vlastní minulosti a vzdaluje se pravdivému poznání sama sebe, je právě tímto nepochopením předurčeno k zániku.
