Podvečerní slunce ozařovalo strohé svahy Měsíční hory. Tvar hřebenu připomínal půlměsíc a hora ze tří stran ohraničovala trpasličí území. Čtvrtou, západní, měla již brzo uzavírat mohutná hradba, v tu chvíli druhým rokem ve výstavbě. Na jihu hradba navazovala na neschůdné skály, na severu šlo ještě z vnější strany hory přejít dovnitř půlměsíce po širokých římsách vysoko nad hradbou. V tom místě zemi Měsíčních klanů střežilo opevněné město Torn. Najít vchod bylo pro cizince takřka nemožné, zatímco trpaslíci je mohli ostřelovat puklinami ve skalách nad římsou. Nechráněný zůstával už jen Ovčín, pastevecká vesnice asi dvacet mil na vnější straně od Tornu. Obyvatelé Ovčína se spoléhali na rozhled ze strážní věže nad vesnicí a zatím vždy před nepřáteli unikli do Tornu. Co se týkalo méně početných nepřátel, zejména vlků, horských lvů, skřetů, trollů a obrů, měl Ovčín svého ochránce. Balur, syn Balthorův, se po vzoru svého dobrodružného otce, stal bojovníkem a z Ovčína si udělal předsunutou základnu, odkud vyrážel na výpravy do míst, vně půlměsíce, která si otec zaznamenal jako možná naleziště ztracených tajemství a pokladů, ale již se tam nestihl sám vydat. Obyvatele vesnice vždy statečně bránil a vážil si jejich pohostinnosti a důvěry. Tu s předzvěstí otcova jména nebylo těžké získat, i když byl ve skutečnosti až druhým Balthorovým synem. Prvorozený syn, Fargot, neuznával otcův styl života a stal se úspěšným obchodníkem, vyvážel k lidem z jihozápadu trpasličí výrobky a vracel se s hojnými zásobami potravin a jižních vín. Když se však ukázalo, že většiny úspěchů dosáhl podvody, krácením daní a často i vydíráním, otec se ho zřekl a vše odkázal Balurovi. Fargot se od té doby charakterem ještě zhoršil a shromáždil kolem sebe bandu rváčů a podvodníků. Z města ale vykázán nebyl. Jeho obchod byl stále užitečný, navíc byl většinu času stejně na cestách za zbožím. Balur proto musel otcovy poklady schovat do skrýše a klíč od ní nosit na krku, aby se k nim Fargot nedostal.
Oba bratři byli toho dne ve městě. Oba mohutní trpaslíci plavých vlasů a plnovousů spletených pod bradou do tlustého copu. Balur měl cop i na hlavě, Fargot nosil vlasy v kratším střihu ulíznutě vyčesané dozadu. Rodinnou podobu nezapřeli, jen Balur měl výrazné husté obočí a Fargot kulhal na levou nohu od chvíle, kdy naposled s nechutí pod dozorem otce trénoval boj a při zpackaném krytu ho otec nechtíc zranil. Byla to už dlouhá léta, Fargot přesto otce a pak i “povedenějšího” bratra s každým zmrzačeným krokem nenáviděl. Sestupoval rozmrzelým kulhavým krokem po kamenných točitých schodech dolů do zatuchlé síně alchymisty Orta. Krámek napůl plesnivých polic, plných obludných přísad i neméně nevábných výtvorů plešatého a výjimečně hubeného trpaslíka, páchnul směsí několika samostatných pachů. Fargot byl zvyklý i na nepříjemné obchody. A teď potřeboval něco, s čím by rozuměl cizím jazykům a dalo se to rychle koupit.
Balur tou dobou klečel před sochou svého otce v jeho hrobce ve starých dolech a ve světle svíce odříkával rodovou přísahu. Trpaslíci používali odedávna vytěžené doly jako pohřebiště. Bylo to jednak praktické a také symbolické. Nejen, že velká část lidu tak byla pohřbena, tam kde prožila většinu života. Trpaslíci také podle pověstí věřili, že za dlouhá staletí se těla mrtvých trpaslíků změní v rudu takových kvalit a vlastností, jaké měli za živa, jako věčný odkaz jejich charakteru. Každý chtěl být pevným kovem, každý chtěl být dobrým trpaslíkem. I ruda dolovaná z hory mohla být těly dávných předků a trpaslíci se k ní chovali s úctou. Plýtvání, špatné zpracování, nebo prodej kusů z kvalitnějších materiálů cizím rasám, to vše bylo nemyslitelné.
Nápad – ★★★★☆
Autor pracuje s klasickými, ale velmi oblíbenými fantasy motivy, jako je spor dvou bratrů a vzestup chudého sirotka. Velmi chválím originální detaily v budování světa, zejména zajímavý koncept rozdílného stravování trpaslíků a elfů nebo fyzikální fungování magických zbraní. Zápletka je logicky vystavěná a slibuje napínavé dobrodružství, i když zatím kráčí spíše po bezpečnějších a předvídatelnějších žánrových cestičkách.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá poctivá a hutná atmosféra klasické hrdinské fantasy, trpasličí město Torn působí díky popisu zvuků a pachů velmi živě. Skvěle se povedlo vykreslit kontrast mezi hrdou, až posvátnou tradicí trpasličích válečníků a špinavým, intrikářským podsvětím Fargotova překupnického doupěte. Emoce postav, zejména Sartova touha po uznání a Fargotova zahořklost, jsou uvěřitelné a snadno čtenáře vtáhnou do děje.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a má slušnou slovní zásobu, ale v úvodu trochu trpí na příliš hutné popisné pasáže (tzv. infodumping), které by bylo lepší přirozeně rozpustit do děje. Dialogy působí přirozeně a posouvají příběh kupředu, obzvlášť střet Sarta s mistrem Arnem má výbornou dynamiku. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci (čárky) a drobné stylistické neobratnosti, ale nejde o nic, co by nevyřešila pečlivá autorská korektura; celkově je vyprávění velmi plynulé.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi slibnou ukázku z rozsáhlejšího fantasy díla, která úspěšně pokládá základy pro epický příběh. Ačkoliv text zatím spíše představuje svět a rozestavuje figurky na šachovnici, dělá to poutavě a s citem pro žánr. Otevřený konec ukázky funguje jako skvělý háček, který nutí čtenáře chtít vědět, jak si mladý sirotek poradí s nebezpečným úkolem. Určitě v psaní pokračuj, máš výbornou představivost a cit pro budování světa!