Veškeré dění projevené v dualitě trojrozměrného světa je součástí velké hry Matrixu. Každý žijící pozorovatel, tedy každý člověk, je tvořivou součástí této pozemské a potažmo i kosmické hry. Matrix je jednak souhrnný název pro jednotlivé životní programy. Matrix je ale také souhrnný název pro vědomí každé, ve svém čase žijící bytosti, představuje vědomí lidské civilizace jako celku. Na té nejvyšší úrovni je Matrix vysokofrekvenční energetické pole – zahrnující veškeré Vesmírné Vědomí. Ale ani v jednom případě není programátorem. Matrice života, pocházející z prvotního božského zdroje, je základním programem pro život, je tedy součástí velké hry Matrixu. Základní program pro život se neustále vyvíjí a současně s ním se vyvíjí vše projevené, ovlivněné a ovlivnitelné dynamickou hrou Matrixu. Chápejme Matrix pouze jako scénář, jako soubor nekonečných dat a možností všeho, co se může, ale také nemusí nikdy stát – odehrát na jevišti života, dokonce i na jevišti vesmíru jako celku. A když si představíme, že součástí Matrixu je vědomí každého člověka, tak se s jemnou dávkou ironie jedná o organizovaný blázinec, hodný velkého obdivu nám (doposavad) neznámého programátora, jenž v samém prvopočátku vesmíru nastavil samoorganizaci v systému Matrix.
Někdo může mít mylný dojem, že z Matrixu je možné vystoupit, nebo dokonce Matrix jako takový zničit
Zničit Matrix by však znamenalo zničit život, zničit hmotu a zničit veškeré informace – veškeré Vesmírné Vědomí. Život a hmotu je možné zničit. Informace/energie jsou však nezničitelné, podstata vesmíru je tedy nezničitelná. Neexistence Vesmírného Vědomí je nemožná. Vysokofrekvenční Matrix je na energetické úrovni nezničitelný.
Vědomí každého jedince je součástí základního samořídícího systému v Matrixu. Vědomí člověka je obdařeno (potlačenou) schopností přecházet z jednoho podružného systému do druhého – změnou frekvence vnímání, změnou vědomí. Můžeme pochopit, jak jsme systémy v Matrixu ovládáni, můžeme se rozhodnout, na určité úrovni, nenechat sebou manipulovat. Což vzhledem k obtížně zdolatelné setrvačnosti pozemských systémů není zrovna jednoduché. Ale nemůžeme Matrix zničit v jeho podstatě a nemůžeme jej ani zcela ignorovat. Vědomí každého jednoho z nás je součástí Matrixu, a je zároveň hybnou silou, která sama sebe organizuje. Matrix, tu jeho část, se kterou se již neztotožňujeme, a přesto jsme jí ovládáni, lze změnit usilovnou prací na změně, čili vědomou účastí na transformaci osobního a následně i kolektivního vědomí.
Osobní Matrix každého jedince je také nezničitelný, přejdeme-li po smrti z hmotného stavu do stavu energetického (jemnohmotného), pořád zůstáváme součástí osobního Matrixu, zůstáváme součástí „samoorganizace“ našeho budoucího vtělení. Budoucího života, který navazuje na životy předešlé, a této samoorganizaci životních existencí říkáme karma, karmické zákony.
Matrix je vším, co se děje před zrcadlem, a zároveň je vším, co se děje za zrcadlem
Matrix má základní dvojí podobu, přestože je JEDNÍM, přesto existuje zároveň v podobě energetické/informační, a zároveň v podobě hmotné – ve hmotě projevené. Co je to hmota? Vše, co je ve hmotě projevené jako jednotlivosti, si můžeme představit jako sloučené nebo zhuštěné informační jednotky, které se ve hmotě projevují jako elementární částice tvořící hmotu. Před zrcadlem vidíme hmotu, za zrcadlem energetickou (nezničitelnou) podstatu hmoty. Vše, co existuje jako projevené, zároveň existuje jako neprojevené. Paradox spočívá v tom, že projevené ve hmotě může ztratit svou existenci (zánik, smrt), kdežto vše neprojevené zůstává na věky JSOUCÍ v podobě energie/informace.
Informace se projevují (přecházejí z latentního, spícího stavu do stavu pohyblivého) v podobě hmotného vesmíru – vyplňují PROSTOR před zrcadlem, zde se projevují jako hmota, jako živlové energie, jako gravitace, fyzikální zákony platné ve hmotě, a jako plynoucí lineární čas.
To vše vytváří časoprostor. Avšak v PROSTORU za zrcadlem má vesmír podobu holografické paměti – kompletního Vesmírného Vědomí. Za zrcadlem například neexistuje pravidlo, že nejvyšší rychlostí je rychlost světla, že nic nemůže překonat rychlost světla. Gravitace před zrcadlem je jev, mimo jiné, který k sobě přitahuje informace, základní informační jednotky, a tímto způsobem propojené informace vytvářejí viditelnou hmotu. Před zrcadlem, tedy v projevené hmotné realitě, je v určitém smyslu nejvyšší rychlostí rychlost světla. Ale jelikož vše existuje zároveň, a energetické informační pole se nachází všude kolem nás, ve veškerém prostoru, musíme přijmout fakt, že myšlenky překonávají takzvanou rychlost světla. Jednoduše řečeno: to, co je před zrcadlem, je vše viditelné, hmatatelné, měřitelné. To, co je za zrcadlem, je paradoxně současně také před zrcadlem, ale není to viditelné, ani běžnými prostředky měřitelné. Což ale neplatí vždy, jsou lidé, kteří vidí za zrcadlo – ve viditelném prostoru jejich rozostřené, soustředěné vědomí je schopné vnímat vyšší vibrace, jemnohmotné projevy neviditelného světa. S tím souvisí, že některé vědecké teorie platí před zrcadlem, ale za zrcadlem ztrácejí svůj význam. Člověk, který je ukotven pouze před zrcadlem, není schopen vidět svět jinak, než v přísně materiálním pojetí, a podle nastavených programů (záměrně, a to již od dětství, implantovaných do vědomí).
Matrix je tak trochu blázinec, a jako blázni si občas připadají lidé, kteří nahlédnou pod pokličku vesmírného tvoření
A abychom to ještě více „zjednodušili“, tak žádné zrcadlo vlastně neexistuje. Vše existuje současně. Víme, že to, co udržuje hmotný svět pohromadě je gravitace, ale nikoliv sama o sobě, pouze ve vzájemném protipůsobení s antigravitací. Zde se projevují odstředivé a dostředivé síly zároveň. Použité rozdělení na před zrcadlem a za zrcadlem je zde pouze proto, že existenci všeho současně nedokážeme vnímat, ani si dostatečně představit. Například existenci hmoty a antihmoty, gravitace a antigravitace, a s tím související nadhraniční jevy: „Vše, co je nahoře, je zároveň i dole“, „Jak uvnitř, tak vně“. Za nehmotné hranice dokáží nahlédnout pouze někteří jedinci a pouze ve vyšším stavu vědomí. S přihlédnutím k tomu, že existují různé stupně vyššího vědomí, a různé (magické, nadhraniční) schopnosti zasvěceného člověka s tímto tématem související. Člověk není pouze z masa a kostí, člo-věk je mnohorozměrná struktura, živoucí energie projevená ve hmotě, v jedné z unikátních realit mnohovrstevného vesmíru. Pokud člověk projde mystickým zasvěcením, navždy už pochopí, že každá materiální struktura, která kdy existovala jako hmota, existuje po svém zániku dál v podobě informace. Zasvěcenec může alespoň částečně prohlédnout (magické) procesy, které podněcují vzájemné působení energie a hmoty ve vesmíru.
A vševědoucí Bůh, všeobsažné božské vědomí, centrální kvantové vědomí, ono nehybné všejsoucí NIC? Božské vědomí je vším, co je před i za zrcadlem, a současně představuje datovou zálohu všeho jsoucího, projeveného i neprojeveného, všech počátečních prvoinformací.
Člověk, který si není vědom, že každý jeho myšlenkový proces vytváří díky vesmírnému zrcadlení aktivní zpětné působení na hmotu (realitu), a že je v podstatě procesem magickým, pohybuje se životem (před zrcadlem) z jedné krajnosti do druhé. A své neúspěchy a prohry si ztotožňuje s nepřejícím okolním prostředím, ve kterém se pohybuje, a s lidmi, o kterých se domnívá, že jsou příčinou jeho nezdarů. Tato představa je hluboký lidský omyl, o tom není pochyb. Člověk vlastní energií zásobuje osobní databanku informací (existující za zrcadlem), a pod vše, co se v jeho životě odehrává, dává nevědomky svůj vlastní energetický podpis. Značně si svou nevědomostí narušuje a blokuje ty nejlepší představy, které o svém životě má, případně mít může. Neguje je například mylnou představou, že ve vnějším světě se odehrávají věci, nezávislé na našem vědomí i svědomí, které přináší zklamání nebo rány pod pás. Nevědomost spočívá v neviditelných magických procesech, především v tom, že vnější svět je vždy jen odrazem vnitřního psychického a duševního stavu člověka. Je odrazem osobnostních pochybností, nejrůznějších předpojatostí, neopodstatněných a klamných domněnek, nedostatku informací, nesoustředěnosti na intuici a synchronní události. Jádrem každé životní události jsou naše myšlenkové a emocionální rituály.
Většinou nejsme schopni zachytit energie, které sami vysíláme, natož energie, které k nám přicházejí z okolního PROSTORU
Energie, které formují vnější události, viditelnou realitu. V důsledku vnitřního působení myšlenek a emocí vyzařujeme skrze své aurické tělo, které je propojené s energetickým centrem čaker, do svého okolí přitažlivé nebo odpudivé síly. To vše je hluboce propojeno s tím, jaké máme v sobě od dětství nastavené základní tvořivé nebo ničivé programy. Spektrum vnitřních programů je u každé člověka jiné, někdo má ve svém nitru více zhuštěné negace, někdo proplouvá životem v pozitivním, optimistickém nastavení. Potlačujeme-li například v sobě negativní emoce, dochází k jejich smrštění v určitých vnitřních bodech, a v okamžiku, kdy hustota té které energie překročí určitou mez, dojde k nečekanému, často spontánnímu uvolnění, nepříjemnému výbuchu emocí. Každá vnitřní zhuštěnina negativních představ, emocí a myšlenek na sebe navzájem působí, vznikají různá klubka soustředěné energie, klubka jemnohmotné síly, která jsou následně zpracována systémem čaker lidského těla. Přetlak vnitřních energií, všechny naše nálady a vnitřní psychické a duševní stavy, se projevují okamžitě v duhovém spektru barev lidské aury. Lidské tělo je hmotné, a jako každá hmota vyzařuje energii (světlo v podobě informací). Pokud se například s někým dostaneme do slovního konfliktu, tak v důsledku vzájemného působení hmoty a energie se o životní energii na neviditelné úrovni přetahujeme, obíráme jeden druhého o životní sílu. O energie se vzájemně obíráme také na podprahové úrovni, beze slov, například závistí, žárlivostí, nepřejícností. Potom nechápeme, kde se berou a jak vznikají nejrůznější nepříjemné životní situace. Nechápeme, že vycházejí z našeho myšlenkového, pocitového a emočního nitra, o kterém se mylně domníváme, že je před okolním světem skryté. Věřte ale, že skryté nikdy není, je nedílnou součástí Matrixu, vše, co se odehrává v nás, odzrcadlí se zpětnou vazbou v našem okolí. Pokud se na vlastní vnitřní svět zaměříte, snadno zjistíte, že vnější okolnosti jsou vzhledem k našemu nitru a vzhledem k myšlenkovým pochodům předvídatelné.
Energie myšlenek a emocí disponuje jak tvořivou, tak ničivou silou. Některé myšlenky, podbarvené emocemi, mají dokonce takovou moc, že téměř doslova pohlcují hmotu, ničí vztahy a mezilidské vazby, a tak podobně. Jak mohou myšlenky pohlcovat hmotu? Destruktivní myšlenky způsobují například různá onemocnění, nejrůznější nehody, a v kolektivním důsledku dokonce i živelné katastrofy. Negativní přístup k životu, ničivé a negativní myšlenky zapříčiní například časté poruchy domácích spotřebičů, destrukce a ztráty různých věcí. Způsobí také, že se ve vaší domácnosti nedaří pokojovým květinám. Příprava jídla, obzvlášť pokud vaříme pro své blízké, může pod palbou negativních myšlenek vyvolat u citlivějších strávníků nevolnost. Ať už je to pro vás logické nebo ne, to vše je magie života, která skutečně vytváří nejrůznější životní kuriozity, nehody a potíže, a potom se marně tážeme: „Proč zrovna já?“
Průběh našeho života je přímo svázán se vším, co nosíme uvnitř sebe, Matrix je v nás, božské vědomí je v nás, je součástí lidského nitra, stejně jako lidského vědomí
Průběh života lidí kolem nás je také vnitřně svázán se vším neviditelným, co nosí oni uvnitř sebe, se vším, co je pro nás, jako pro „pouhé“ pozorovatele vnějšího dějství dokonale skryté. Pokud si toto uvědomíme, přestaneme soudit, posuzovat, pomlouvat, utvářet si nejrůznější domněnky, kritizovat, udílet nevyžádané rady, a používat slova, city a emoce jako prostředky k manipulaci, a podporovat tak vše, čemu s oblibou říkáme negativní síly Matrixu. Na těchto principech dochází v našich životech k vzájemnému působení s okolní hmotou, s projevenou realitou. Nepovažujte tedy vaše osobní energetické vyzařování za vedlejší příznak životního dějství. Považujte své energetické vyzařování za to nejhlavnější, co ovlivňuje vše ve vás i kolem vás. Snažte se zjistit, kdy okolní realitu (pozitivně) tvoříte, a kdy ji (negativně) deformujete. A věřte, že ty nejvíce destruktivní myšlenky, emoce a představy mají dokonce schopnost deformovat prostor a čas, dokáží i na kousky rozcupovat spirálu života. Nepozornost a nesprávně zacílené myšlenky se dostávají mimo dráhu našich snů a představ. Dokonce i těch nejšlechetnějších představ, pokud vycházejí z podstaty materiálně zaměřeného ega, nikoliv z podstaty jemnohmotné duše. Dokonce mají schopnost lokalizovat naše životní neúspěchy, respektive nevědomé osobní příčiny našich neúspěchů, a přenášet je časem a prostorem do našich příštích životů. Tak vznikají karmické následky, které jsou nám předkládány jako nové životní lekce, v novém těle, v jiném čase a prostoru. Do svého nitra se můžete kdykoliv vědomě zahledět jako do průzračné křišťálové koule, jedině uvnitř sebe najdete velké poklady: odpovědi na všechny palčivé, osobní otázky.
Paradox v systému pozemského Matrixu: Náboženství, (rozuměj: NÁBO-ŽENSTVÍ), odstranilo ze světa: NÁBO-J-ŽENSTVÍ
Myšlenky nejsou hmotné, na vyšší úrovni představují energii v pohybu jemnohmotným světem, nevidíme je, přesto zůstávají existovat už navždy. Myšlenky jsou virtuální podstatou tvoření, která je potřebná pro zrod existence ve hmotě, o které tvrdíme, že je složena z hmotných částic. Myšlenka se objeví ve vědomí člověka v podobě nehmotné informace, která nepřestává existovat, ani když z vědomí vzápětí po svém vzniku zmizí. Kam energie myšlenky zmizí? Myšlenka – informační jednotka – zůstává v PROSTORU, pohybuje se PROSTOREM, utváří kvantová pole. Kvantová pole jsou prosta hmotných částic, objem energetických polí je pouze informační, skládají se z „virtuálních“ informačních jednotek, které dostanou hmotnou podobu, pokud na konkrétní cíl zaměříme pozornost. Vědomí pozorovatele je hybnou silou pro vznik hmotné reality.
Vše, co existuje, pochází z „NIČEHO“, tuto myšlenku najdeme v mnoha duchovních učeních. A toto NIC si při troše fantazie můžeme představit právě jako kvantové informační pole, NIC je neviditelné, nemá hmotnou podstatu, přesto disponuje vlastnostmi, které mají vliv na organizaci informací ve hmotě/realitě. Z „NICŮ“ se skládá informace. Podoba vesmírného NIC představuje holografický informační servis, z jehož potenciálu vesmírné vědomí skládá projevenou realitu z jednotlivých informačních jednotek, které do sebe zapadají jako puzzle. Jde o neutrální podstatu, z které vychází veškeré dění ve vesmíru, přesto nenese toto NIC, které mnozí nazývají Bohem, za dění ve hmotné realitě zodpovědnost. Ona nadpřirozená entita, která nese odpovědnost, je skrytá v každém člověku, v každé bytosti. Protože vtělené vědomí je tvůrcem reality, řídí svůj vlastní pohyb, a má svůj podíl přímého i nepřímého vlivu na pohyb v okolním světě. Ten, kdo hledá Boha, si patrně neuvědomuje, že to, co nazýváme Bohem, je veškeré dění ve vesmíru, v přírodě, v projeveném životě, včetně neutrální podstaty, z níž veškeré vesmírné dění a vědění vychází. Tuto neutrální podstatu mnozí nazývají Matrixem, a přisuzují tomuto pojmu spíše negativní podobu. Matrix není ani negativní, ani pozitivní. Matrix je centrálou, kde se pouze shromažďují informace. Ať už hovoříme o Bohu, Matrici života, Matrixu, o holografické podstatě vesmíru, kvantových informačních polích, kronice Akáše, o tajemné sféře, které říkáme centrální černá díra, o božské dichotomii a podobně, mluvíme v podstatě o tom samém. Všechna tato pojmenování jsou synonymem pro jedno a totéž.
Ukázka z eKnihy: Vesmírný Internet vs 3D realita
Autor: Rebeka Sprinncová
Webové stránky: Psychologie chaosu
Facebook: Psychologie chaosu – kvantové vědomí
Hlasité předčítání
