Ležím, zavírám oči, odevzdávám své myšlenky černo černé noci.
Vracím se v paměti do prvních okamžiků, kdy zatoužila jsem býti ve tvé moci.
Vzpomínám, když jsem tě poprvé viděla, svá ústa promluvit na tebe přiměla.
Kdy zatoužila jsem poprvé po tvém políbení, cítila jsem mezi námi to úžasné souznění.
Byl jsi moje hvězda co na dobrou noc zářila, byl si všechno, v co jsem kdy věřila.
Byl si moje Slunce co na duši mě hřálo, byl si můj vítr, co přívál vše, co si moje srdce přálo.
Byl si pro mě vším, co se jen těžko vysloví, byl jsi jako, když tiše a něžně do ticha se promluví.
Snažím se udržet tyhle myšlenky, nemyslet na to, že jsi měl milenky.
Ano, nejsem ta bez chyby, nechci se ptát a myslet na to, co kdyby.
Někdy se jen těžko umím správně vyjádřit, překonat tyhle překážky, to se nám přece musí podařit.
Jsem plná bolesti, vzteku a beznaděje, že přijdu o hvězdu svou, co vždy pro mě svítila, chtěla bych zase abych ti věřila.
Věřila ve všem, každé tvé slovo, polibek, doteky, pohled…..Chci být upřímností mužovo. V prvních verších je mnohé slovo ,, byl ,,
Jsi pro mě pořád všechno a vždycky jsi byl.
Slíbili jsme si lásku a věrnost, ale ani velká láska nezná nesmrtelnost.
Topím se v slzách, jak moře slaných, nenacházím slova, která bych ti tolik chtěla říct. Podej mi ruku, vytáhni mě z vody, vypusť to moře, drž mě pevně ve svých dlaních, dej mi znamení, že se naše láska v prach nezmění.
Nenechme všechno to hezký, ikdyž je to mezi námi občas těžký..nenechme hvězdičko do noci mé svítící, nenechme naší lásku se topící…
Hlasité předčítání