Poezie

Ostrov hudby
Četba díla zabere cca 1 min.

Autor: Motýlek
Toto dílo je (5/42) součást sbírky: 
Ostrovy
  

Hudba začne hrát

housle znějí

jako bych

se nořila

do závějí

fialek.

 

Unáší mne

táhlou plání,

pak se

za skaliska

sklání

ZEMĚ NEZEMĚ.

 

Byla jsem

na vřesovištích.

nebo nebyla?

Hrála flétna?

Nebo jsem si

to vysnila?

 

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 4         Část 6 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Na duši nejtišší chvění hlubinou ladím houslové struny v ovzduší lehounké pápěří hudbo...
Stejně jako prázdné lahvi už nechybí tvé rty tak lhostejně leží na zemi kusy zmuchlaného pa...
Své ruce pnu do větví   VĚTVÍM SE   plna touhy zanechat v té kůře srdce otisk pou...
Podzimní loučení   Když břízkám řídne šat nezbývá než přijmout fakt, že podzim vládu...
Zachumlám se do červánků, budu jedním z nich. Vrabci, kosi, pěnkavice zpívat budou ve větvích...
něco z těch básní svých jsem dávno zapomněl. třeba – jak zněl tvůj smích? - čeho jsem m...
  Děkuji ti podzime, co mi připomínáš indiánské léto hýřením listů barvami za...
prvotina z léta 2016 na motivy mistrovského veledíla Máj od Karla Hynka Máchy     byl ...
  Nejbohatší láska ... Přátelství je víc než Láska
pročpak mě zdržuješ? - už musím frčet! - nevidím důvod proč měl bych tu trčet - nehodlám s...
ten pajzl byl někde v uličce postranní – šli jsme tam s odvahou… a přece posraní – a kd...
Město se přikrývá bílou peřinou a já vstávám. Zasněně hledím na bílé pláně ...
chudák holka – je zase zoufalá. - zkoušela na mě gesta dost troufalá - a teďkon lituje na co si...
Jsi moje největší láska, co mé rty překrásně laská. Jsi moje snová realita, já v tvé náru...
byla to jen chvíle veledílo okamžiku jako když reflektor poprvé osvětlí scénu scénu, kter...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Město se přikrývá bílou peřinou a já vstávám. Zasněně hledím na bílé pláně ...
Než ukážeme záda zemi… Než zajdeme si na pohřeb vlastní… Než necháme hnít radost za mří...
  Jak jsi něžná břízo milá celá jsi se vystrojila do jarního hávu. Splývá tvoje dlouhé ...
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo...
Vlahé letní ráno vládne ticho, mír a klid naruší jen lehké třepotání to motýl zavrtěl se ...
Vlno řeky, co vléváš se do moře pošeptej, že miloval jsem   Vlno moře, která vlévá...
odešla, zrovna, když se podávala káva neurčitý den, obývací pokoj a konverzace vázla zvedla se...
Od soumraku do úsvitu pavoučí síť v srdci pletu. Kapka vody na ni padá, srdce mé tě stále hl...
  Děkuji ti podzime, co mi připomínáš indiánské léto hýřením listů barvami za...
Podzimní loučení   Když břízkám řídne šat nezbývá než přijmout fakt, že podzim vládu...
Bloudím hlavou mladé dívky, bloudím v jednom velkém panoptiku. Vzpomínky na cukrbliky, popisky s...
a je to tu zas – zase se loučíme - a pořád tolik toho bych říci chtěl. - přesto tu navžd...
hlavně ne ten ostrej nůž! to bylo by moc rychlý – raději zkus rudou růž a tiše ze rtů vzdyc...
Ve snové krajině...   vešla jsi do stébel třpytných kapiček rosy V srdci Ti zůstane navždy ...
Ležím, zavírám oči, odevzdávám své myšlenky černo černé noci. Vracím se v paměti do první...
0