Poezie

Zátiší

Zátiší s kdoulemi
Autor: Motýlek
Toto dílo je (22/42) součást sbírky: 
Ostrovy
  

Zátiší

Dívám se na obrázek

Zátiší s kdoulemi.

Ty mně neznámé plody

pevné a tvrdé jako pěst

přivezla kamarádka Jitka

je to dva roky zpět

jen tak z cest.

 

Viděla jsem je prvně v životě

zaujal mě proměnlivý tvar,

žlutozelená barva,

na povrchu šedavý mat,

hrbolaté dolíčky – zajímavé –

věděla jsem,

že ty musím hned namalovat.

 

Vybaví se mi příjemná vůně

prádelníku mé babičky,

která ten podzim

prosákla naše obydlí.

Je podivný covidový rok 2020

neviděla jsem od prázdnin vnoučata

ani Jitku, co v Brně bydlí.

 

Nežehrám na nic,

zatím jsou všichni milí zdrávi

jen líto mi je

těch setkání, přílivů energie

potěšení s drahými

přála bych si jen,

ať ten čas je brzy za námi

jako zlý sen.

 

 

 


☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 21         Část 23 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Víš, kde nachází se láska? Tam, kde oheň v krbu praská. Tam, kde není žádný troud, kde sr...
říkám si proč ne – i když... co já vím o tom? - není čas přemýšlet - možná až potom - ...
ten pajzl byl někde v uličce postranní – šli jsme tam s odvahou… a přece posraní – a kd...
Muzika mě nakopává. Není to kickboxer, ale silná káva. Dražší než polovička drahá, p...
Vzpomínky dřeva v podkroví. Smrkové židle, stůl dubový. Šlapací stroj má tu svou skrýš, i ...
je něžná jako voda však chladná jako sníh. k ní pne se moje touha - ta stojí mi za hřích. &...
možná že mě nechceš vidět. možná jenom nemáš čas…   sám sebe se musím stydět –...
Achilles želvu nedohonil a já bych se měl tady trápit že potenciál jsem nenaplnil? - vždy...
  „SLEVA NA VŠECHNY BRÝLOVÉ ČOČKY!“ – čtu zvenčí výlohu vstoje a mlčky – „SLE...
Nespavá   Když si tak stýskám prstýnkem z pohádky beránka co nás všechny spasil ...
V zašité kapse na prsou tíži mě poslední zbytky láskyplného toluenu, kterýs nosívala míst...
jako bych tady ani snad nebyl… jak se mám přesvědčit že vůbec jsem? chovaj se ke mně jak b...
V nejisté době přimknu se k tobě... Na drakobijce budeš si hrát, každá dravá hlava zažij...
na terase  den bláhový zastavit pokoušíme ...
Plamínek svíčky plápolá. Je tak malý. Vypadá to, že zhasne. Nenech ji zhasnout, je to nadě...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

možná že mě nechceš vidět. možná jenom nemáš čas…   sám sebe se musím stydět –...
Sluneční hodiny v nebi se vlečou. Jak vrabec v hrsti ti mimoděk uletěl. Neptej se kam, vždyť n...
„píšu – tedy jsem!“ - vykládám svému psovi - asi chce jít ven - říká mi svými slovy…...
Život je cesta cesta je život život mezi životy život mezi cestami cesty mezi životy. Cesty ž...
Jen tak se brouzdat ranní rosou ještě než dorazí zubatá s kosou. Jen tak se procházet tou l...
V něžném toužení, v bolestném soužení, zraje, ten večera škleb, za svitu vzdálených hvězd...
nechceš-li se mnou být – nemusíš. - ne – to ty se mi nehnusíš -   chceš-li být ...
Struny podzimu   Zas znějí tóny něžné melodie to podzim zvolna přichází u srdce jímá lehk...
Ani Matterhorn ani dobré vínko nedá mi, co ty maminko to co dala jsi mně nevyrovná se Bologne Ř...
sejmu dnes mouchy dvě jedinou ranou! – udeřím tak silně že už nevstanou – udeřím tak silně...
člověk – jen červík ve černé krabičce. - opuštěn. sám. na pospas osudu. - červík vša...
Častý lety ze dveří maj světlý stránky Vyhřejvám se v popředí jen za stylový známky Plný sc...
Když vylezla jsem na Eggishorn, slyšela jsem zvonit zvon - - zvon svého srdce. V mém těle h...
výkřiky do tmy a výkřiky do světla - bylas snad opilá když jsi se vysvlékla?   ...
jsem asi tak napůl jinde… neřek bych že v „vyšších sférách“ - vím totiž že víš t...
0