Tak věčně jako nízký hrob,
tak strašně jako ďábel světa,
na prahu pole tvých ozdob
zní nesmyslně strohá věta.
Tak krátce jako učebnice,
tak lehce, jak umělec píše,
střídavě září večernice,
jež na nás svým zážitkem dýše.
Tak jako naše myšlenky v čas,
tak zdá se nám, že láska vadne,
že žal je z žalů a krása z krás,
že noc je vidět jenom za dne.
Jak myslíš, podotýkám pouze,
že podléháme lživé touze.
Sonet 1
Hlasité předčítání
