Už neuvidíš, jak svítí sluníčko,
že rozkvetly nádherně louky,
neumíš se usmát maličko,
zapomněla jsi, jak pozorovali jsme brouky.
Vím, je to tak dávno,
byli jsme oba jeden.
Teď říkám ti, dámo,
otrávila jsi lásku jedem.
Čekala jsi peníze a krásný svět,
nenaplnil jsem tvé touhy.
Viděl jsem v tobě nejkrásnější květ,
byl to přelud pouhý.
Zničila jsi můj svět.
Opět rozkvetly barevné louky,
já sám pozoruji brouky.
Prý jsi za jiným odešla,
do mého srdce ses už nevešla.
Luční brouci
Hlasité předčítání
