Poezie

Jaká jsi (možná)

Autor: Mike Ekim

Já si tě zatím jenom představuji

Začínám večerem, kdy ukládá se k spánku den

Stíny neonů na tvá víčka probleskují

Křehoučká tma prosákne mléčným sklem

Já si tě zatím jenom představuji

Lehounké zívnutí, zoubky a jazýček

V úsměvu ospalém

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Mike Ekim

Mike Ekim - jaderný fyzik, matematik, programátor, překladatel, fenomenální kytarista, ale také pražský bohém a hospodský povaleč. Mohli jste jej denně zastihnout v některé ze smíchovských hospůdek (nejčastěji U Buldoka), jak tam sedí nad knihou (většinou nechutně odbornou), nebo ještě častěji se sešitem a tužkou, tvoříc básně, povídky, náčrty románů. Mike Ekim zemřel mlád. (Při jeho životosprávě není divu.) Jeho dílo ale žije dál.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V krajině kde nic nebolí kde se láska rozprostírá kde vše živé spokojeně dýchá tam se utí...
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo...
Provázky deště zchladí mi skráně skryjí mé slzy omyjí dlaně i srdce mé ryzí   hork...
Nechat lásku jít a nebýt ji hoden. Věčně tiše snít, život nemít zhojen. Smířit se a za...
Alespoň jednou… ...přistoupit o krok blíž ...dotknout se zlehka ...už netoužit ...pohladit kříd...
Láska je kruh nekonečný oběh kolem bodu se silou gravitační ve strachu před nebezpečn...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
žiju si na noze docela vysoký – nevím proč neměl bych – život je divoký a smrt tak daleko. a...
Do topících se očí Kopal jsem, Když přecházel jsem splín Bodá mě U srdce, když dou...
  co bych to víc komentoval? proč se tomu nesměješ? celou bych tě potetoval něčí...
Fialky pěstěné v záhonu pod indigem vonícími fontánami, jejichž třpyt zalyká se, jako ...
Můžeš mě pohladit. Můžeš se mi smát. Šeptat mi do ucha, že mě máš rád. Můžeš...
Ve smíru s galaktickou kocovinou nalitou do půllitru nekonečnosti a uzavřenou do krabi...
Od soumraku do úsvitu pavoučí síť v srdci pletu. Kapka vody na ni padá, srdce mé tě stále hl...
Rozervaná   Terezín Trpělivě trpím a čekám, že se vrátíš. Trpělivě trpím a ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

tři labutě s božskou aurou blond svatozáří a nekonečnou hloubkou očí   Mo...
budu pryč v sobotu. možná i v neděli - že se už nevrátím jste dobře věděli - a přece ne...
V labyrintu slov vzdávám hold básníkům, snad nezaniknou v kulminaci času. Přestaňme dávat výz...
Pozvedl svou hlavu k nebi, k těm velkým bílým polštářům. Ach! Smět se tak na ně polož...
Měla jsem sen, který mi nedá spát. Já slyšela hlas jen, který budoucnost dal mi znát. Věc vša...
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo mé...
Smutek? Ne Zaskřehotání mezi kopretinami Držíš v ruce krabičku s úhlednými kapitálkami...
  bývala bílá – bílá jak stěna – teď ke mně tulí se a tiše sténá… – mé stěn...
  dusím se… – nemám v čem podusit rýži… – nákupy (v tom dusnu!) mi jen přitíží ...
A zase ta slza kutálí se prostě a neptá se zda-li smí já myslela že ta včerejší byla ta po...
  na stěně skvěje se kousek tvého nitra – ten obraz od tebe co sama jsi utkala z pavučiny ...
Den se dostal ke konci, měsíc svítí do noci. Na nebesa hledím, moře hvězd vidím. &nbs...
Řekni, co se ukrývá... v jedné malé pralince v černé notě na lince ve psaníčku mamince a v oč...
Taneční mistr krouží sálem, jednonohý je tu žalem - ámen Taneční mistr - lakýrky, kravat...
V kraji beze jména, tam, někde mezi temnotou a zapomněním, zrály hrozny psího vína.   Ve...
0