Prolog
Miláčku, klamu tě
Jen málo tě mám rád
Míň, než si zasloužíš
Rád hlavu položím
Pro tebe na špalek tisíckrát
A přesto je to míň
Míň, než si zasloužíš
A říkáš – je to dost
– V mým životě jseš pořád
jenom host
Přítel, kterýmu dám
To poslední, co mám
A přesto je to málo
Míň, než si zasloužíš
Když splynem v objetí
Tvým hebkým tělem pronikám
Držím tě v zajetí
A ani já svobodně nedýchám
A nikdy nenaleznu klid
Dokud nepřijdu na způsob
Jak tvůj kříž na svý záda položit
A tak se mi vkrádá strach do útrob
Že málo tě mám rád
Míň, než si zasloužíš
Epilog
Miláčku, klamu tě
Jen málo tě mám rád
To jsou mé slzy
pevně sevřenými víčky
proteklé
Byť měly by být krví zbarveny
Jen zrnka písku skřípou o rohovku
jako mlýnské kameny
Miláčku, klamu tě
Jen málo tě mám rád
Myslel jsem, že má cenu
s tebou třicet let
na kříži umírat
Však básník vždycky
Myslí neprakticky
On vidí slzy
Ty jen prasklý vodovodní řad
Miláčku, klamu tě
Jen málo tě mám rád
Však ty mě vůbec
Nač to zapírat
Hlasité předčítání
