Za horami, kde déšť smývá
stopy dávno ztracených cest,
království ve slávě leží,
za hradbami roste lest.
Když král povstal od trůnu,
ztichl celý dvůr i sál.
Stačil sáhnout po meči
a každý vzdor se vzdal.
Soudil přísně, spravedlivě,
svobodu dal, zas ji vzal.
Když na hranicích vzplál oheň,
v čele vojsk vždy pevně stál!
Poslední král! Poslední štít!
Jeho odkaz v kameni zní!
Když bouře udeřila v brány,
stál pevně, bránil svou zem!
Poslední král! Poslední z těch,
kdo drželi pohromadě svět!
Ať dál hoří jeho plamen,
ať dál střeží naši zem!
Nad mapami učil mě
znát každý kout své země.
Byl přísný a málomluvný,
učil mě nést břímě.
Když stáří bralo mu síly,
z jeho očí mizel lesk.
Mocní páni v království
už chystali svou lest.
Jak otcova síla slábla,
kolem trůnu rostla zrada.
Za zavřenými dveřmi
plánovali jeho pád.
Poslední král! Poslední štít!
Jeho odkaz dál v kameni zní!
Když bouře udeřila v brány,
stál pevně, dokud síly měl!
Poslední král! Poslední z těch,
kdo drželi pohromadě svět!
Pomalu hasne jeho plamen,
kdo ochrání naši zem?
S ránem přišel mrazivý chlad,
smrt navštívila spící hrad.
Stráže stály, hroutil se řád,
v tichu naposledy vydechl král.
Nikdo nečekal, nikdo se neptal,
zvon údolím zprávu hnal.
A já tam stála pod erbem krále,
když trůn osiřel v prázdném sále.
A za mými zády čekají
ti, co věrnost předstírají.
Králův život právě vyhasl,
jeho trůn teď chtějí vzít!
Poslední král! Poslední štít!
Jeho odkaz dál v kameni zní!
Smrt ukončila jeho vládu,
já teď musím převzít trůn!
Poslední král! Poslední štít!
Mrak se stahuje nad jeho říší!
Já ponesu erb, jenž zanechal,
i když nevím, co bude dál!