jsou tady zas
neodešli
jen čekali
až zeslábnu
v hlavě hluk, co nejde vypnout
každej z nich mě zná
dlouho jsem to chtěla zlomit
jenže láme to spíš mě
říkali: nejsi dost
říkali: to nedáš
utíkala jsem před nima
a stejně byli tam
čím víc se bojím, tím víc řvou
čím víc se schovám, tím víc rostou
tak co když je nechám mluvit
a přestanu jim uhýbat
nejsem oběť, už ne
jen jsem to neviděla
ty hlasy nejsou proti mně
jen jsou moje
když je vezmu k sobě blíž
přestanou kousat
možná v nich není konec
možná tam začínám
strach mě naučil stát
i když se klepu
nezdar bolí pořád
ale aspoň něco cítím
chyby dělám furt
a asi ještě budu
ale aspoň vím
kam už nechci znovu
už jim neutíkám
spíš je poslouchám
a některý poprvé
začínaj dávat smysl
nejsem oběť, už ne
jen jsem to neunesla
teď ty hlasy beru zpátky
patří sem
když je nechám znít
už mě nelámou
v tom chaosu je síla
jen jsem ji nechtěla znát
co když strach není nepřítel
jen mě nutí růst
co když pád není konec
jen jiná cesta vzrůst
boj se…
vzdej to…
jsi slabá…
a stejně prohraješ…
řeknu: promiň
když to pokazím
a jdu dál
tentokrát vědomě
už vás znám
už vím, proč jste tady
nejste konec
jen hlad, co chce vládu
mluvte klidně
teď poslouchám
ale ruku na řetězu
držím já
jsem paní démonů
ne proto, že jsem je zabila
ale proto, že jsem je přijala
a teď stojí za mnou
ne proti mně
každej strach má místo
a žádnej mě neřídí
nejsem čistá
nejsem klidná
ale jsem celá
jsou tichší
ne protože zmizeli
ale protože už
nekřičím proti nim
Hlasité předčítání