Ráno zas stojím,
na peróně sám.
Vlak v dálce mizí.
Myšlenky tlumený,
v hlavě pořád mám.
A tíha roste s nimi.
Tak jdu dál svou cestou,
mlha je přede mnou.
Každý krok mě vede blíž
tam, kde odpovědi jsou.
A tak jdu dál,
jdu dál – nevím kam.
Odpovědi najdu,
až začnu žít opravdu.
A tak jdu dál,
jdu dál – nevím kam.
Ale pomalu
sám sebe poznávám.
Otázky krouží,
uzamkl je strach.
v tiché komnatě.
Proč člověka souží,
každý malý pád –
ptám se, Bože, kde jsi.
V hlavě se ptám na věci,
uzamčené ve strachu
A někde uvnitř cítím,
že odpověď je blízko už.
A tak jdu dál,
jdu dál – už vím kam.
Nadechnu se –
a svět se mi otvírá.
A tak jdu dál,
jdu dál – každý den dál.
V sobě mám klíče,
co cestu otvírají.
A tak jdu dál,
jdu dál – už vím kam.
Nadechnu se –
a svět se mi otvírá.
A tak jdu dál,
jdu dál – každý den dál.
V sobě mám klíče,
co cestu otvírají.
Hlasité předčítání