U pasu revolver, kulky ctnosti,
boj proti tmě bez lítosti.
Pod pláštěm kolík z dávných dřev,
lovec se mění, zpívá hněv.
Kornel Vargan, chladná čepel,
opouští chrám, varhany z pekel.
Za zády sténání věků zní,
v očích stín, v srdci vztek dlí.
Vyráží nocí, kletby se plazí,
ozvěny hrůz šeptají, mrazí.
Lovec bez strachu, cíl a trest,
jiní padají, sevřená pěst.
Starou cestou dusot koní,
mlha stoupá, noc se kloní.
Lovec míří k branám legend,
ticho dýchá ze šera věků.
Pod věžemi ticho dýchá,
ze šera zní píseň tichá.
Bloudí duch, hlas v temnotách,
opera doznívá ve zdech, v nás.
Lovec noci, vstříc temnotě,
stíny šeptají v krvavé samotě.
V srdci žár, v očích stín,
proti tmě kráčí, proti vinám.
Sesedá, čas zanechal stopy,
stěny šeptají, kletby, hroby.
Zub času hlodal děsem, krví,
ticho tíží, pohledy mrtvých.
Pod podlahou šepot, dřevo sténá,
na stěně stín, tvář pokřivená.
Ve skle prázdno, hlas z hlubin:
„Tvá krev voní… přistup blíž.“
Nohy tuhnou, dech se láme,
stín už stojí přímo v bráně.
Hrůza vstává, měsíc bdí,
lovec ví, peklo bdí.
Lovec noci, vstříc temnotě,
stíny šeptají v krvavé samotě.
V srdci žár, v očích stín,
proti tmě kráčí, proti vinám.
Tvá krev…
volá noc…
hrad se směje…
temná moc…
Lovec noci, vstříc temnotě,
stíny zpívají v krvavé samotě.
V srdci žár, v očích stín,
proti tmě kráčí, poslední z vin.
Hlasité předčítání