Ta rána, kdy nám za rozbřesku v břiše
Prolétávali motýli,
Slyšeli jsme je, leželi tiše,
Úzkosti na nás nezbyly…
A všeho hojně, moře času,
A vody plný dravejch ryb,
A všichni chtěli víc než spásu,
Všichni jsme byli prostí chyb.
Kde jsou ti vždycky neomylní,
Co měli na vše odpověď?
Přijdou snad znovu – nedochvilní?
A budou nás mít za oběť?
Za oběť nedostatku času,
Toť mantra dneška bez pochyb.
Zas chceme víc, jen v polohlasu,
Teď už se dopouštíme chyb.
Chcem zpátky rána kdy nám v břiše
Prolétavali motýli,
Už budem pokorní, vzdor pýše,
A úzkosti nás posílí…
Hlasité předčítání
