Odpusť mi – Klub literátů

Sedím tu sám, jen s tichem v duši, tvůj smích mi chybí, srdce už tuší.
Ztratil jsem tebe, ztratil i sebe, místo tvé lásky zbyly jen vrásky.
Řekl jsem slova, co pálí jak led, v očích ti zhasl náš společný svět.
Teď chodím tmou, kde dřív zněl tvůj smích, chci být s tebou, dívat se do očí tvých.

Kéž by šlo vzít zpět ten ztracený čas, jen ty a já, náš svět — mít tě chci zas.

Jsi má svíce, hřeješ mě a světlo mi dáváš, když se usmíváš.
Jsi moje světlo, vždy mi svítíš během nejtemnějších dnů, víš.
Svítíš mi na cestě životem, tiše vedeš k naplnění mých snů.
Jdu si dál za svými sny, mým snem jsi ty, jen tebe chci, to se nikdy nezmění!

Vstoupila jsi mi do života, abys zářila,
naději v lásku do života mi zpět vrátila.
Jsi to nejlepší, co od života mám,
jsi to nejlepší — bez tebe jsem sám.
Vstoupila jsi mi do života, aby se sny snily,
abychom ty a já, my, společně naše dny žili.
Jsi to nejlepší, co jsem si mohl přát,
jsi to nejlepší — nechci to vzdát.

Promiň mi, že jsem tě zklamal, že jsem ti lhal a klamal.
Promiň mi — chci tebe, do mě dávno jsi vložila kus sebe.
Promiň mi — srdce bije na poplach, drtí duši jak tisíc střepů v záplavách.
Čím víc buší, tím víc tuším, že mnoho chyb se stalo — už se v tom dusím.

Vím — „promiň“ je jen slovo, prázdná věta, já přesto toužím křičet to do světa.

Jsem tvůj svícen, hřeju tě, světlo dávám, když se usmívám.
Jsem tvé světlo, vždy ti svítím, stíny straším v temných dnech.
Svítím ti na cestu životem, tiše vedu k naplnění snů.
Jdu si dál za svými sny, mým snem jsi ty, jen tebe chci, to se nikdy nezmění!