Kruh

LáskaMezilidské vztahy

⏱️ Doba čtení: cca 2 minuty

Pořád mluvíš,
a není vzduch.
S tváří přítele
stavíš mi KRUH.
Každý úsměv,
co jsem ti dala,
měníš v ostří
proti mně.

Ve tváři klid,
na jazyku jed.
Ukazuješ prstem,
kam smím jít vpřed.
Tvé bouře a příliv
mě táhly pod hladinu –
a já to věděla,
jen jsem to nechtěla vidět.
A teď se ztrácím
ve své únavě

Nechala jsi mě věřit,
že jsem přítěž.
A já –
blbá –
ti VĚŘILA.
A neslyšela
svůj vlastní hlas:
UTEČ!

Držela jsi mě v kruhu,
a já v něm krvácela dál.
Ztrácela samu sebe,
aby ses mohla smát.
Když ses otočila zády,
všechno se rozpadlo.
A já se vracím
k sobě –
konečně.

Dávala jsem čas,
který mi scházel.
Dávala jsem sílu,
zatím dech mizel.
Ze střepů skládala
tvůj rozbitý svět.
A svoje vlastní sny
nechala si vzít.
A ty ses smála.

Říkala jsi:
slabost.
A já ti věřila.
Tak moc,
že jsem přestala věřit sobě.
Ale dost!
Teď už slyším
svůj vlastní hlas.
OSVOBOZENÁ!

Neztratila jsi mě,
když jsem řekla pravdu.
Ztratila jsi mě,
když jsi chtěla,
ať jí zapřu.

Moje svoboda
není dluh.
Nikdy nebyla.
A už se nikdy
nevrátím zpátky.
Nikdy.

A jestli ještě někdy
uslyšíš můj hlas,
nebude to prosba.
Bude to ozvěna toho,
kým jsem ti byla.

BOŘÍM KRUH!

Držela jsi mě v kruhu,
a já v něm krvácela dál.
Ztrácela samu sebe,
aby ses mohla smát.
Když ses otočila zády,
všechno se rozpadlo.
A já se vracím
k sobě –
konečně.

Už se říct nebojím.
Byla to přetvářka,
které jsem říkala…
přátelství.