Noci jsou delší,
když nejsi tu.
Ticho mi hučí v uších,
prochází zdí i mnou.
Na stole leží věty,
co nikdo nepřečet’.
Jak dopisy bez adres,
co nemám komu dát.
Čas se rozbil o stěny,
vteřiny padají jak déšť.
Každá z nich mě táhne níž,
dokud nepřijdeš.
A všechny moje dny
jsou dopisy bez adres,
co se vracejí zpátky.
A já skládám dny,
jeden přes druhý,
jak dopisy bez adres.
Všechno kolem bledne,
když tu nejsi se mnou.
A svět jen čeká,
až se vrátíš domů.
Jen držím dech,
dokud neuslyším tvůj krok.
Dokud se srdce znovu nerozbuší,
dokud se nevrátíš domů.
V okně visí stíny,
jak kabát bez ramen.
Sbírám světla ulic,
abych přežil další den.
Kalendář se nehýbe,
jen já se měním dál.
Píšu další slova,
píšu dopisy bez adres.
Město bez tebe
je film bez hlasů.
Jen němé obrazy,
co se míjejí tmou.
A všechny ty věty,
co jsem nikdy neřekl,
leží ve mně dál
jak dopisy bez adres.
A já skládám dny,
jeden přes druhý,
jak dopisy bez adres.
Jen tvůj hlas
vrací barvy zpátky.
A svět se znovu pohne,
když se vrátíš domů.
A z prázdných nocí,
z nedopsaných vět,
zůstaly jen dopisy bez adres,
co už nemusím psát.
Jen tvůj krok.
Jen tvůj dech.
A všechny ty dopisy bez adres
už konečně našly domov.
Hlasité předčítání