Pohřbila jsem své jméno
pod chrámem hanby
v prázdných chladných síních
vyhasly barvy
Kámen po kameni
mě pohltil chlad
pod kamenným stropem
se učím znovu vstát
Každý tvůj dotek studil
víc než chlad okovů
a tys mě odsoudil
do černých hřbitovů
Naučil jsi můj zrak
dívat se jen do země
své jméno ukrývat
do rakví beze jmen
Říkal jsi:
„Nejsi nic“
Prach mě pohltil
a v zlomené duši
se probudil dech
co odmítl umlknout
Zdi ještě nesou
rány pod kůží
každá modlitba
se ve mně dusí
Já vstávám
pod kůží rostou
černá křídla
Z popela lží
mě do noci
vynesou
Černá křídla nade mnou
trhají oblohu
Neztrácím se
jen měním tvář
Jsem zrozená bouře
zesílená zlobou
Postavil jsi mi hrob
já ho naplnila sebou
V mém těle
praskaly kosti
měsíční světlo pilo
sůl mojí bolesti
Němý křik
pod troskami světa
v žilách mi hnila kletba
poslední tvoje věta
Stvořils tisíc slz
a každá mě zrodila
už mě nezlomíš
já jsem se proměnila
Nosila jsem vinu
jak černý závoj
žila v chrámu z mramoru
bez tváře a slov
Pamatuju dívku ve střepech
modlila se potichu
ať nezmizím teď
Vstávám
v hrudi hoří oheň
nejsem svatá
nejsem tvá
Já vstávám
černá křídla narostla mi
z popela letím ven
Černá křídla nade mnou
trhají oblohu
Z klece z kostí
jsem udělala zbraň
Mříže praskají
letím
Jsem nový plamen
chtěl jsi mě pohřbít
Ex cinere surgam
povstávám z popela
Alae tenebrarum
mám černá křídla
Non iam innominata
už ne bezejmenná
Non sum tua
už nejsem tvá
Hlasité předčítání