Narozený v osmdesátým čtvrtým,
svět byl šedivej a já měl plán.
A někdy v devadesátým pátým
psal první rýmy do školních stran.
A já to pořád slyším v sobě znít,
ty první tóny, co mě nutí žít.
Časy, kdy stačil sešit a pár snů,
svět byl malej, ale patřil nám — no fakt, bez keců.
Založili jsme s kámošem kapelu,
nehráli nikdy, jen snili dál.
A v hlavách zněly všechny sny,
který čas nakonec odvál.
A já to pořád slyším v sobě znít,
ty první tóny, co mě nutí žít.
Časy, kdy stačil sešit a pár snů,
svět byl malej, ale patřil nám — no fakt, bez keců.
Život plynul dál, já v tom směr hledal,
potkal ženu, probudila svět spící.
A i když čas mě mění, píšu texty dál
hudbu tvořím klidně na PÍ SÍ.
A já to pořád slyším v sobě znít,
ty první tóny, co mě nutí žít.
Časy, kdy stačil sešit a pár snů,
svět byl malej, ale patřil nám — no fakt, bez keců.
Hlasité předčítání