Armádní dopis

DobrodružstvíDramaMezilidské vztahySmutekSpolečnost

⏱️ Doba čtení: cca 2 minuty

Přišel mi dopis, že na vojnu musím,
Na vojáka si hrát.
Armádní dopis – a já se učím,
Jak životy brát.
Dvůr kasárenský zoceluje nás –
na vojáky.
Styl buzerantský modeluje z nás –
zabijáky.

Vím, jak zbraň nabít — ať je nebezpečná,
Rozkaz zněl : „Zabít!“ Chvíle nekonečná nastává.

Jsme nebezpeční,
Jako divoká zvěř.
Jsme necitelní,
Jako trnitý keř.
Jsme vojáci.
Jsme zabijáci.

Pot chladí tváře malými čůrkami –
po nich stéká.
Výstřelů záře s rychlými kulkami
Se můj dech leká.
S každou mrtvolou zabíjím kus svého
chlapeckého já.
Padám nicotou do světa vojenského
jsem teď voják.

Vím, jak zbraň nabít – ať je nebezpečná,
Rozkaz zněl : „Zabít!“ Chvíle nekonečná nastává.

Jsme nebezpeční,
Jako divoká zvěř.
Jsme necitelní,
Jako trnitý keř.
Jsme vojáci.
Jsme zabijáci.

S rychlostí chrtí, se zbraněmi v rukách,
Do zákopů skáčem.
Pach krve smrdí, s křečemi v nohách,
Roztřeseni pláčem.

Jsme nebezpeční,
Jako divoká zvěř.
Jsme necitelní,
Jako trnitý keř.
Jsme vojáci.
Jsme zabijáci.

Mivo 2003