Jsem hlas, vycházím z půdy,
jsem nevinností věků.
Jsem cesta pro tvou chůzi,
jsem Země mnoho roků.
Dávám půdu, dávám vzduch,
vyberu si každý dluh.
Dávám péči a život,
i když mi vracíte smog.
Slyš mě – já jsem Země,
tvůj puls vzešel ze mě.
Mám příběh, tak čti,
vše se rozplyne v prach.
Já, prastará Země, tichý svědek,
mé hory kvílejí, když se důl propadá.
Zvedám svůj hlas, kde je váš vděk?
ať každý ví, že pro vás budu hořet!
Pro vás budu hořet!
Každý komín, měsícem ozářený,
je travič mých dávných příběhů.
Každá vzpomínka, která ve mně zůstává,
je jizva, která nechce spát.
Jsem dech, co vás vede zpátky,
Než svět se mění v popel.
A sny každého člověka
jsou ty nezdolné armády.
Nechte mě dýchat… prosím.
Nevlévejte jedy do mých žil.
Netrhejte hlínu, která vás nese –
je to moje kůže, moje paměť, moje krev.
Každá rána, kterou mi dáte,
se vrací do vašich kostí.
Já vás nesu,
ale i matka má své hranice.
Já, matka Země, jediná,
vraťte mi dech, vraťte mi světlo.
Má krev je v řekách,
můj vztek v bouřích,
mé srdce v ohni,
který vás volá zpět!
Slyšte můj hlas –
já budu stát, i když se všechno zhroutí.
Můj dech je váš, můj pláč je váš,
a v každém pádu vás zvednu zpátky k nebi.
Zpátky k nebi!
A když se svět propadá do ticha,
cítím, jak praskají mé kosti.
Jsem matka, co nese vaše stíny,
a přesto vám dávám další noc i ráno.
Já jsem Země!
Já jsem hlína pod vámi!
Já jsem bouře, co vás zkouší!
Já jsem dech, co vás drží!
Zvedám se z popela, z prachu století,
nesu vás dál, i když mě řežete do kamene.
Jsem světlo, co se nevzdává noci,
jsem matka, která vás nikdy neodvrhne.
JÁ JSEM ZEMĚ!
HOŘÍM KVŮLI VÁM!
Hlasité předčítání