Non nobis, Domine…
Sed nomini tuo da gloriam…
Kroky zní v kameni, víra je štít.
Milites Dei, jdou zabít či žít.
V čele jde mnich se stínem ve tváři,
nese víc tíhy, než modlitba snáší.
Gregor je železo, víra jak kámen.
Kladivo v ruce, rozsudek psaný plamenem.
Rafael šeptá jazyky ztracené.
Slova jak nože, i démony raněné.
Milites Dei, povstaň a jdi.
Víra je zbraň, co pohltí stín.
Milites Dei, krev nebo prach.
Žádná už cesta nevede zpět.
Kyrie eleison…
Sanctus…
Agnus Dei…
Elvira v závoji, svaté i hříšné,
zná jména, co šeptají dějiny temné.
Lucien kráčí mezi dvěma světy.
Není už člověk, a přesto je světec.
„Není to pomsta,“ Orgo jen řek’.
„Je to očista a konec všech cest.“
Svíce praskne, ticho padne.
Boj už je tady, nikdo se neptá, kam jdeme.
Milites Dei, slyšíš ten hlas?
To není modlitba, to je náš čas.
Milites Dei, bez milosti dál.
Světlo se láme a Bůh mlčí dál.
Víra…
Krev…
Stín…
Padáme…
Vstáváme…
Každý z nás nese svůj vlastní kříž…
Non nobis, Domine…
Sed nomini tuo da gloriam…
Lux Aeterna…
Kyrie eleison…
Milites Dei, poslední boj.
Padni nebo povstaň, dnes rozhodne tvůj krok.
Milites Dei, světlo či stín.
Dnes rozhodne na věčnost, kdo zvítězí nad kým.
Milites Dei!
Milites Dei!
Milites Dei!
Non nobis, Domine…
Sed nomini tuo da gloriam…
Amen…
