Tam, kde mráz láme kosti a vítr řeže tvář,
kde noc je věčná, než přijde polární zář,
tam rodí se silní, ti znají hlad i bolest,
synové severu — každý z nich smrti posel jest.
Ranní mráz se třpytí na ostří jejich čepelí,
a bubny zní v dál — v kostelech i sklepeních,
shromažďte síly, štíty — strach v mysli řve,
na výpravu vyráží ti, jež opouští zamrzlý břeh.
Na severu, kde Valhalla volá statečné zpět,
zde strach našeptá, zde zní odvahy zpěv,
Válečníci severu — s nimi smrt dělá kšeft,
když jejich zpěv burácí — cizí kraj zaplaví krev.
Ze severu drakkary plují po vlnách,
stěžeň chytá sílu větru v plachtách,
Muži severu — v očích blesk, v hrudi hrom,
synové severu — plující bouře za horizont.
Daleký břeh štípne mráz, když sever udeří,
obránci třesou se, smrti hledíc do dveří.
Krev se mísí s deštěm, střetla se ocel s ocelí,
válečný zpěv — unikající život kůži bělí.
V tichu po bitvě slyšet je vítr, šeptá jména padlých,
a v dálce Valhalla otvírá brány statečným a věrným.
Kdo padl, ten povstane ve svaté říši mrtvých,
neboť sever si bere vše, ale nikdy nebere čest.
Na severu, kde Valhalla volá statečné zpět,
zde strach našeptá, zde zní odvahy zpěv,
Válečníci severu — s nimi smrt dělá kšeft,
když jejich zpěv burácí — cizí kraj zaplaví krev.
Hlasité předčítání