Lorica segmentata – železo zpívá v kroku,
galea s lícnicemi chrání tvář i hrdost.
Scutum jak pevnost, blesky Jupitera,
gladius – krátký soudce života.
)Pilum, oštěp, co láme štíty i vůli,
caligae s hřeby prošly půl světa.
Balteus cinká jako varování,
pugio – poslední přítel noci.
Tohle není výzbroj –
to je identita. Řád. Řím.
Z prachu sedmi pahorků
povstal řád,
muži spoutaní přísahou po
mnoho dekád.
Železo v rukou, skryti za štítem,
s odhodláním boha Marse.
Pod znakem orla, pod rudým vexillem,
kde bubny tlučou hymnu Říma.
Tam začíná cesta, kterou čas nesmaže
Legio Aeterna. Jméno, jež nepomine.
Legio! Aeterna!
Kráčíme dál, kde končí mapy.
Legio! Aeterna!
Stavitelé míru, řád z oceli.
Legio! Aeterna!
Páteř říše, ne jen válečníci
neseme Řím na ramenou.
Když bitva utichne – práce začíná
příkop se kope, tábor se staví,
cesty se měří, mosty se rodí,
historie se ryje do kamene.
Legionář – zedník, tesař, lékař,
inženýr, diplomat, strážce hranic.
Učitel barbarů, co přijdou v míru,
a hrom, když přijdou ve zbrani.
V potu, ne v krvi, stojí říše.
Od Césara po Trajána,
od Galie po Parthii,
od mlhy Británie po žár Afriky
nesli orla dál než kdokoli před nimi.
Padli v Teutoburském lese,
vítězili u Alesie,
drželi limes, když svět hořel
i když říše padla
její odkaz žije dál
Legio! Aeterna!
Kráčíme dál, kde končí mapy.
Legio! Aeterna!
Stavitelé míru, řád z oceli.
Legio! Aeterna!
Páteř říše, ne jen válečníci
neseme Řím na ramenou.
Hlasité předčítání