Bubny války doznívají v kameni,
a kadidlový dým se zvedá vzhůru.
Hamilkar vede syna k oltářní oběti –
a Řím brzy pozná svou noční můru…
Nekonečné řady jdou z Hispánie,
přes Gálii stoupají k mrazům Alp.
Sloni i pěchota, jízda, střelci,
po Traversette jdou do Pádských skal.
Před bohy i nocí přísahám ti, otče,
že Řím se bude třást před vůlí mou.
Pozvednu meč – a jejich krev poteče,
přijde den, kdy Římané pokleknou.
U Trasimena mlha kryje břeh,
legie padá dřív, než tasí meče.
A u Kann zem barví římská krev,
má přísaha se naplní, otče.
Arogantní Řím cítí temnou noc,
když Hannibal stojí před branami.
Domov mlčí, když volá o pomoc,
a jeho sen se zhroutí u Tibery.
Před bohy i nocí přísahal jsem, otče,
že Řím se bude třást před vůlí mou.
Pozvednul meč – krev stále teče,
blížil se den, kdy Římané pokleknou.
Hannibal ví, že mohl zlomit Řím,
když brány byly otevřené dokořán.
Bez posil však mizí sen o vítězství,
Řím teď sílí — pevný než kdy dřív.
U Zamy ztrácí Hannibal první bitvu,
žák proti mistrovi – vítězství Scipia.
Řím stál na hraně vlastního pádu,
ale povstal – jak Fénix z popela.
Před bohy i nocí přísahám ti, otče,
že Řím se bude třást před vůlí mou.
Pozvednu meč – a jejich krev poteče,
přijde den, kdy Římané pokleknou.
Před bohy i nocí přísahal jsem, otče,
že Řím se bude třást před vůlí mou.
Jejich krev prolili – naše meče,
Hrdí Římané však – nepokleknou.
Hlasité předčítání