Každý večer rozsvítím
světlo v našem okně dál.
Jen tvůj stín tu se mnou dýchá,
jen tvůj hlas mi schází dál.
Dlouho žádný list už nepřišel,
jenom vítr nese prach.
Přesto tvoje jméno šeptám,
když mě probouzí ten strach.
Kde teď jsi?
Jestli slyšíš moje volání?
Jestli v noci vidíš stejný měsíc?
Každou noc
prosím nebe,
ať tě vede zpátky domů.
Vrať se domů,
vrať se ke mně,
ještě hoří naše světla.
Vrať se domů,
lásko moje,
než nás pohltí ta tma.
Dokud dýchám,
budu věřit,
že tvé kroky uslyším.
Dokud bije moje srdce,
budu na tebe čekat.
Vítr obrací staré stránky,
které znám už nazpaměť.
Každé slovo stále hřeje,
jako bys tu byl hned teď.
Lidé říkají:
„Čas vše změní.“
Ale já se nevzdám snů.
Protože když zavřu oči,
pořád kráčíš vedle mne.
pamatuješ ještě jméno,
najdi cestu přes ten déšť.
Moje ruce nezapomněly,
jaké je tě obejmout.
Vrať se domů,
vrať se ke mně,
ještě hoří náš krb.
Vrať se domů,
lásko moje,
než mě pohltí strach.
Dokud dýchám,
budu věřit,
že tvé kroky uslyším.
Dokud bije moje srdce,
budu na tebe čekat.
Dlouho už mlčí celý svět.
Dlouho nepřišel žádný dopis.
Jen moje modlitby
stále znají cestu k tobě.
Vrať se domů,
vrať se ke mně,
ještě nezhasla má víra!
Vrať se domů,
lásko moje,
ještě neumlkl můj hlas!
Až se utiší lidské války,
až se ztratí všechen strach,
otevřu ti naše dveře…
a ty najdeš cestu zpátky domů!
