Zmizela jsi dřív, než jsem stihl říct,
že tvoje přítomnost mě držela víc.
Vidím v ulicích, kudy vedly tvé kroky,
vzpomínky na srdce plné dobroty.
A já jen sledoval, jak neseš dál
zátěž, co by jiný už dávno vzdal.
A teď tu stojím
s pocitem, že ti dlužím víc, než kdy splatím.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
jak bez tebe svět oněměl.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
prázdno zůstalo tu po tobě.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku na tebe.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku, že s tebou bylo líp.
Pamatuju chvíle, kdy jsi sedávala
u postelí těch, které svět nechal spát.
Pamatuju místa, kde jsi sama stála,
sbírala příběhy, co nikdo nechtěl znát.
A já nechápal, kde jsi brala sílu,
jít proti proudu a čelit vírům.
A teď tu stojím
s pocitem, že nikdo takový už se nenarodí.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
jak bez tebe svět oněměl.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
prázdno zůstalo tu po tobě.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku na tebe.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku, že s tebou bylo líp.
Někdy mám pocit, že se vracíš zpět
v ozvěnách kroků znících na chodbě.
V závěsu, v pohybu, v sledu nových let,
v něčem, co nejde vzít do dlaní –
stýská se mi po tobě.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
jak bez tebe svět oněměl.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
prázdno zůstalo tu po tobě.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku na tebe.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku, že s tebou bylo líp.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
vzpomínky na tebe, na to, co jsem měl.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
prázdno zůstalo tu po tobě.
Hlasité předčítání