Budeš tak dlouho na světě,
dokud láska k tobě pokvete.
Mám rád tvé rudé rty potřísněné krví,
že jsi žena upíří, nikdo asi neví.
Měli již dávno proklát kůlem tvoje srdce,
já bych se teď nestal tvůj rádce.
Když mě líbáš na krku,
jsem blažený z tvého doteku.
Úplně mé srdce ovládneš,
snad i prokousnout mou tepnu dokážeš.
Až mi bude z krku tryskat krev,
musím myslet na tebe, ne na rakev.
To, že mě pozveš na úpíří bál,
toho bych se od tebe nenadál.
Samá dobrá společnost,
co nechce odejít na věčnost.
Hlasité předčítání
