Za každý pohled do očí plných slz,
přidávám si do bot, dobrovolně, a s vůní tragédie
dva topazy, jeden za každý solný důl v Michelangelově tváři
a nechávám hloubky oceánu
utěšit mne zprvu
pak už ale,
až ke dnu půjdu
a budu sám plný slaných slz
zapomenu hlas své věčné múzy, a už nikdy ji nepohlédnu
do očí plných úžasných dálek, podmořských hlubin, a hlavně slz
Hlasité předčítání
