Už nějakou chvíli
Voní tvé vlasy v mém pokoji
Květy lisuji v těch knihách,
Které čteme asi jenom my,
Jsou plné lákavě prázdných stránek
Neopouším zahradu, jen
Jsem na bránu nechal obtisknout tvé rty
Hebké, skryté v hvězdami posetém saténu
Usínám při pohledu
Na nit zlata – vypráví o světle denni hvězdy
Ale kdo by o něj stál
S napětím sleduji
Tvůj stín, když nepřítomně škrtáš
zapalovačem a mluvíš
O oponách, páskách přes oči,
Neviditelnosti
Snech a zlatém prachu
V posteli
Noc obkresluje tě do zdi,
Jako by ani ona nechtěla zapomenout
Jak
žhnuly ti oči
trochu ztracené v kouři
Hlasité předčítání
