Miláčku, dala jsi mi růži i pouta,
ty víš, co srdce mé spoutá.
Dala jsi mi svoje srdce,
já však chci po tobě více.
Jsi jediná v okolí rozkvetlá růže,
co za můj život i svět může.
Můj svět i obzor byl tenkrát malý,
vždyť na tebe, moje růžičko, jsem odkázaný.
Měl jsem kdysi zlomené srdce,
potom následovaly spoutané ruce.
Dnes mohu v ústech trnitou růži mít,
důležité je, lásko, tebe neztratit.
Pouta jsou pro každého věc hrozná,
málokdo to sám zpočátku pozná.
Rozkvětlá růže je však krásný květ,
co dokáže oblažit a usmířit celý svět.