Důvěrně známá už před narozením,
v krůpějích rosy se z rána v pavučině třpytívá.
Kdo žízeň má tak o ni úpěnlivě prosí,
sladká – slaná – chladná – hřejivá
Slyšíš ? Jak z nebe na zem padá,
krajina pod ní ožívá
Kde není, tam všechno živé strádá
byť v útrobách ji sama Gaia ukrývá.
Průzračně čistá, když je sama sebou.
Říkají, že paměť má.
Pády její svou krásou dech nám berou.
Živá je – jediná
Číst nahlas