Poezie

Snad…

Autor: Ardeola

Zdalipak někde vepsána je cesta,

po které každý z nás máme jít.

Zda mohou se potkat, ta z vesnice, ten z města

a konečně přestat jenom snít.

 

Zdalipak dá se koupit lék na bolest v srdci.

Zda dá se léčit? Smutek. Žal.

Kdybys jen věděl, oč srdce mé to tvoje prosí,

kolik slz už kvůli tobě člověk vyplakal.

 

Zdalipak duše naše jsou věčné,

uchovají si vřelý cit?

Lásku k muži, ženě,  slečně,

zda radost z bytí, budou vždycky mít.

 

Zdalipak rozumné je se stále ptát?

Snad jednou pochopíme.

Snad jednou budem pravdu znát.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Ardeola

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Strážce majáku Daleko, na skále v Atlantiku píše samota poetiku. Vzpomínám na lásky, kter...
Nemíním se nijak přít, jen maniakální jsem, když věřím si, věřím v ně věřím v nás a...
Na zem padá vločka sněhu, chci tebe a tvou něhu. Zahřát ruce, pohled do očí, stokrát než Zem...
Zavěšená v dlaně borovice v rozpínavosti citových vzruchů v souznění s moudrostí letokruhů....
Kéž těšil by mě pohled na utrpení místo toho obdivuji stromy pod tíhou krásy krčí se v pok...
Po vyprahlé poušti na cestu ses dala jen mrtvé sem pouští Kde ty ses tu vzala? Chtěla jsi plout sta...
Až jednou zestárnu chci žít na konci světa v omšelé chaloupce co chátrá celá léta ...
Nic? Poslouchej lépe! Pořád nic? Tak pojď blíž. Polož hlavu na mou hruď. Už slyš...
Jen rány od života jsem v mládí dostával, byl jsem často bit a samá modřina. Přitom moje touha...
Jako Dylan přepínám kanál od kanálu Jenže V pět hodin ráno Dávali portrét se mnou sp...
Krasohled osudu z neznámých důvodů přiláká zvědavého  pozorovatele.   Netuší v nejm...
(Věnováno českému hudebnímu projektu Trist.) Tento svět, tak šedý a temný, rozťal moji duši...
Jsi moje největší láska, co mé rty překrásně laská. Jsi moje snová realita, já v tvé náru...
Wilsonův les v mlze Černo-bílá            tajuplná               ...
Podzim je potvora zároveň nádhera. Noci moc dlouhé, nahodit chill a pohoda. Občas je dobrý držet...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Všechno bylo tak. Křehké. Nestálé. Bolestné. Ztratila se v samotě. Sebe samé.
  co bych to víc komentoval? proč se tomu nesměješ? celou bych tě potetoval něčí...
Chiméra Nad lesy, úvaly, nad temnou krajinou, průletem odvážným oko mé popatřilo, co kdysi b...
být živou mrtvolou – to jsou fakt muka! - nesmět se ani hnout - ruka mi cuká - snad ten nůž pop...
uprostřed vln betonu - který musí opravit - a skučením severního větru - co opírá se mi...
Snad slzy v polštáři nevedly tě k oltáři. Byla jsi opuštěná a sama, to byla pro tvé srdce r...
Proč v symbolech Lásky vidím vždy zabodnuté dýky A proč prostřelují je šípy ...
Slzy jako hrách stékají, po porcelánu utíkají. Cestičky své si tvoří, zarudlé oči pálí, na ...
Tak už  se to v životě děje chvíli jste šťastní veselí, vše se daří dokázali byste lét...
Kdo z nás dvou?   Když nepůjdeš ty, tak půjdu já když nenabiješ ty, tak nabiju já když...
Až zjistíš, že už tu nechceš být. Až sbohem dát budeš chtít, přesto svým životem buď si ...
cesta mezi hroby byla namrzlá sklouznul jsem se nahoře se bílé stromy škrtily dole mezi kam...
Slova někdy nestačí napříč celou pavlačí To, co srdce ukrývá patrné hned nebývá
Už nespěchám   Už nespěchám, nejím polévku, když je horká. Už nespěchám, ujížděj...
Sedím na kameni u břehu mrtvého moře. Mhouřím oči proti slunci a oddávám se pokoře. Někde v ...
0