Ptám se:
“jak volnost dát?”, když sama sobě ji mám dát.
Jak vzdát se části duše, jež souzeno je mi na věky věků milovat.
Jak odpustit, když slova “odpouštím ti”, potřebuji sama slyšet.
Mlčet mám a přitom duše má chce tolik křičet.
Snad utéct, před sebou přece neuteču.
Co za břímě to, bože, vleču.
Chci pochopit a přestat se už bát,
naučit se sebe léčit milovat.
Kolik cest asi k sebelásce vede,
po které asi kráčím já?
Z té nelásky mě až zebe,
kdo ví, co vlastně smysl má?
A duše dvojplamenná opodál si stojí,
zrcadlí, co pochopit a naučit se mám.
Rány bolestně otevřou se, zacelí, zhojí.
Kolikrát asi ještě zemřeme,
než jako jeden plamen budem moci plát.
Hlasité předčítání