Poezie

Cesta

Autor: Ardeola

Ptám se:

„jak volnost dát?“, když sama sobě ji mám dát.

Jak vzdát se části duše, jež souzeno je mi na věky věků milovat.

Jak odpustit, když slova „odpouštím ti“, potřebuji sama slyšet.

Mlčet mám a přitom duše má chce tolik křičet.

Snad utéct, před sebou přece neuteču.

Co za břímě to, bože, vleču.

Chci pochopit a přestat se už bát,

naučit se sebe léčit milovat.

Kolik cest asi k sebelásce vede,

po které asi kráčím já?

Z té nelásky mě až zebe,

kdo ví, co vlastně smysl má?

A duše dvojplamenná opodál si stojí,

zrcadlí, co pochopit a naučit se mám.

Rány bolestně otevřou se, zacelí, zhojí.

Kolikrát asi ještě zemřeme,

než jako jeden plamen budem moci plát.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Ardeola

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Tvářili jste se, že tady je ráj, možná budeme žrát po kočkách kosti. Tvářili jste se, že t...
Šlehnuti opony před rozechvělým nemotorou koupel nekonečného bičování pro...
Stojí bez místa stojí bez bytí stojí, ale neví a tak jde [spacer height="14px"] Jde ...
sudba samoty prvotina z jara 2016     prolog   mrtvá duše v tichu samoty...
Ke hvězdami poseté pustině noci, ve které vyjí osaměle zářící kojoti tesknou melodií výkři...
Smutní lidé pláčou smutná je flóra i fauna s úsměvem jim předčítám deník smutného klauna...
V uších  mi zní, Tvůj tichý smích
(Věnováno Brněnské zednářské lóži Cestou Světla) Rozpuštěn v tepnách Všehomíra stal se t...
  každá mince má dvě strany… – motivy upřímné za maskou zrady. člověk pln štěstí ...
docela drahý víno na to že piju sám… měl bych být spokojen - a přesto nejásám. vždyť ...
  dusím se… – nemám v čem podusit rýži… – nákupy (v tom dusnu!) mi jen přitíží ...
pít či nepít? - to je ta otázka! a být či nebýt? – to je jen nadsázka. byl jsem i nebyl ...
Spoustu dní uteklo mi pod rukama, spoustu věcí by člověk jinak udělal. Něco zopákl by znova, n...
[video width="720" height="720" mp4="https://www.klubliteratu.cz/wp-content/uploa...
Po hladině stýskání splývám s tvými slovy v nádechu hřejivých vod souzním v tónech bar...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

uvadám prostorem ožehavých témat   u hořčičné stélky sténat slyším až...
Jsem člověk, jsem žena, o půlnoci porozena. Jsem dítětem, jsem dcerou s duší pokroucenou. Jsem v...
V zašité kapse na prsou tíži mě poslední zbytky láskyplného toluenu, kterýs nosívala míst...
Bouře, blesky, třesky, plesky Stmívá se, slunce náhle odvrací svou jasnou tvář… Avšak m...
Jednoduše píšu disstrack, na všechny, co mě naštvali. Tohle není jako text písně, aby se v to...
Poslední svíce dohasíná, bolí mě oči a srdce. Poznal jsem, že jsi úplně jiná. Jak láska je...
ve špatný čas na špatném místě - říkám si tedy „snad příště!“ - snad příště? ...
Nebe plné hvězd, které jasně svítí... Pod svitem měsíce je vidět poházené kvítí. Za hřbito...
Láska je kruh nekonečný oběh kolem bodu se silou gravitační ve strachu před nebezpečn...
Podám ti kytici z pomněnek svázanou, přijmeš ji s úsměvem a hlavou skloněnou. Květy si zaplete...
Děkuji osudu, že nás dva spojil. Děkuji za rány, některé jsi odkryl, jiné zhojil. Děkuji za...
Přišla Víš, počkej chvíli, říkám Jenom tady uzavřu nějaký program A potom uzavřeme ...
Ostrovy Nevím, zda mám talent a je mi to celkem jedno. Jako člověku, který si rád píská ...
budu pryč v sobotu. možná i v neděli - že se už nevrátím jste dobře věděli - a přece ne...
Chladivé společnice všech plačících Přišly dnes navštívit Mě. Stékají po tvářích Hled...
0