Poezie

Cesta

Autor: Ardeola

Ptám se:

„jak volnost dát?“, když sama sobě ji mám dát.

Jak vzdát se části duše, jež souzeno je mi na věky věků milovat.

Jak odpustit, když slova „odpouštím ti“, potřebuji sama slyšet.

Mlčet mám a přitom duše má chce tolik křičet.

Snad utéct, před sebou přece neuteču.

Co za břímě to, bože, vleču.

Chci pochopit a přestat se už bát,

naučit se sebe léčit milovat.

Kolik cest asi k sebelásce vede,

po které asi kráčím já?

Z té nelásky mě až zebe,

kdo ví, co vlastně smysl má?

A duše dvojplamenná opodál si stojí,

zrcadlí, co pochopit a naučit se mám.

Rány bolestně otevřou se, zacelí, zhojí.

Kolikrát asi ještě zemřeme,

než jako jeden plamen budem moci plát.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Ardeola

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  na stěně skvěje se kousek tvého nitra – ten obraz od tebe co sama jsi utkala z pavučiny ...
Snad slzy v polštáři nevedly tě k oltáři. Byla jsi opuštěná a sama, to byla pro tvé srdce r...
Ledokrása Má jemnohmotná kráso jak vznikáš? Kdo Tě usnoval? Snad čaroděj, či zimn...
Poznal jsem muže, byl lovec medvědů. Obýval starý srub, na to nezapomenu. Učil mě lovit ty velk...
Bez lásky žít se nedá, Má tvář je propadlá a bledá... Ta bolest v srdci neustáv...
žral jsem tě pro tvoje kozy - žral a proto furt za tebou lozil. a když jsi mě nenechala si ani...
Dvě růže na mém hrobě svědčí, že nejsem žádný vrah. Miloval jsem lidi. tak na koho bych ru...
  Stal jsem se součástí romantického parku, stal jsem se bdícim okem uprostřed geometri...
Čas rychle uplývá, lidé se mění. Kdo stejný zůstává, ti z toho pění. Představy o druhých ...
Jsou věci, které nikdy nepřebolí i když tisíckrát o to budeš stát. V Akášských spisech psá...
Objevuješ se vždy, když za oknem padaj kapky - přicházíš znenadání, nezvaná, věčná S obliče...
Neměl jsem na vybranou A proto vstoupil jsem do džungle Kam slunce nesvítí Kam teplo se vstoupit s...
Mně éter vyprazdňuje plíce já chorý lékař, o to více jsem nemohoucí Fabricius ukrytý ve zde...
Utrpení bez kříže, puchýř bez bolu, kde je kostra měkkýše a kde klika od stolu? Zmotaná j...
Být s Tebou a radost zažívat, mít sílu o víru bojovat. Jsi naděje všedních dnů, dotýk...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

říkám si proč ne – i když... co já vím o tom? - není čas přemýšlet - možná až potom - ...
Je jen tisíc růži a nejsi v tom sama. Hledáš v nich odpověď, ale trny dělají svoji práci. Z...
NA ZASNĚŽENÉ TERASE Na zasněžené terase V mlhavém křišťálu Tišíš touhu po kráse Prázd...
Stojí bez místa stojí bez bytí stojí, ale neví a tak jde [spacer height="14px"] Jde ...
V domácím ateliéru malé útočiště mám. Emotivní, rub a líc, věřím a dýchám. Osobitý sty...
S věnováním Těm, kteří jsou nuceni s obdobným údělem žít;  Darováno Všem, již svým citem...
je tady vlastně i docela dobře - kdo umřel - žil. kdo žije zas umře - můžeš žít poklidn...
Tak už  se to v životě děje chvíli jste šťastní veselí, vše se daří dokázali byste lét...
Mé básně chápe asi jen můj hood, přesto málo skrývám význam slov a to není v městech cool...
Po rozevlátých vlasech bříz po zlátnoucích strništích po kuličkách pámelníku po ptačím k...
Malý celostní svět uzrál na hladině okamžiku právě  T E Ď!   Vše dokonalé ...
Probíhá někdy skrytě. kdosi po tajnu spřádá sítě a přeje si chyť se chyť. Už vím- chytit...
Už neuvidíš, jak svítí sluníčko, že rozkvetly nádherně louky, neumíš se usmát maličko, zapo...
Tam uprostřed mostu přes zrcadlení krásy hvězd vyrostl ze smogu a prachu cest Duch s konturou led...
Filozofie nauka moudrá věru, jsem filozof na práci vám seru. Rád s lidmi rozprávím, nemám z...
0