prvotina z podzimu 2016
ulice města potemněly.
v posteli večer mne sžírá chlad.
snad jsme již dávno zapomněli
jaké to bylo se navzájem hřát.
ráno se probouzím docela sám
– chybí mi tu tvá silueta.
k tvé ideji tu skomírám
co v vzpomínkách je zakletá.
cestou ulicí kol mrtvých jsoucen
beze jména – v sebe propletená –
schází mi ruka tvá. jsem rmoucen
jak představa pouhá málo znamená.
v sváteční čas kdy všichni spolu
sami jsou – my jen jsme sami
– vzdálené hlasy v světa rozkolu.
v svých světech vězněni.
vzpomínkou trýzněni.
však nikdy ne
pospolu!
© martin novák
www.casodcasu.cz
Hlasité předčítání
