V kopcovitém, vlídném kraji,
jenž moravský se nazývá,
malá je víska pod lesem,
kde radostně se pobývá.
Lány voní obilím a chlebem,
za polem domek bíle svítí.
V tom kraji spanilém pod modrým nebem
a všude kolem luční kvítí.
Kytary zpěv je slyšet krajem,
kde jasný oheň září.
Úsměv a vtip všem v očích hraje,
plamenů žár je hladí v tvářích.
V zahradě oheň plápolá,
houf přátel kolem dokola.
A staré trampské písně znějí,
o velké lásce vyprávějí.
Chladivý vánek od lesa,
dravý pták křik kdes zděšeně.
A naše srdce zaplesá,
nad porcí chutné pečeně.
A opět znuvu, zas a zas,
zaznívá píseň, kypí kvas.
A v našich duších doznívá,
ta kraje píseň mámivá.
Nechť tvoje písně švagře milý,
zní pod tím nebem dál a dál.
Za slunce svitu či za noci černé,
to bych ti, brachu, vskutku přál !
Hlasité předčítání