Kam lidská duše touží myšlenkami plout,
když z jara spatří v lese krásy plný kout?
Nic nevzruší ji jako radost odvěká,
když jará zeleň v záři slunce rozkvétá.
Má čarokrásná Vesno, pozdravena buď,
jak mlčky slavíš život, vždy mi spraví chuť,
týmž mlčením si žena vážnost zachová,
když zpupnost muže tiší něhou bez slova.
Kde lidské moudrosti ni lásky už není,
tam lidská srdce žádostí vše vyplení,
rad’š sasanek zřím sněhobílé koberce,
než kolo násilím bych srovnal do čtverce.
Georg Philipp Telemann – Koncert E-moll pro příčnou a zobcovou flétnu:
Hlasité předčítání