Jak okrem listy skví se v záři sluneční
a jejich krása zimou záhy pomine,
tak lidský život skládá příběh konečný
a cesta má se s koncem žití nemine.
Až pohřbím v černé tůni marné naděje,
jež vedou tlukot srdce v lásky šalebnost,
já z tváře lesa setřu slzné krůpěje,
když podzim rosou z mlh smyl touhy urputnost.
Pak na stezce hořící hvězdou oslněn,
kde lístky na spoj smrti jsou už rozdány,
do čarovné skladby barev lesa zahleděn
zřím konec časů v klidu věčné nirvány.
Nepíši, abych se vypsal ze svých stavů a pocitů, ale píši pro vás, pro čtenáře. Tak pokud se Vám moje díla líbila, nezapomeňte je doporučit svým přátelům a známým...
Hlasité předčítání