Dobrotivá byla stará máti
duše prosté ale upřímné
z pohledů jež měla jako svatí
nyní vím že milovala mne
V onom starém domě z dávných časů
Kde byl cítit ztrouchnivělý práh
Rodinného štěstí vidět krásu
Bylo možné v prachu na fotkách
Zdi zbarvené unylými tóny
V té místnosti býval divný puch
Na stěně tam blikal monotónní
Mihotavých barev úzký pruh
Byl to obraz staré televize
Obraz žití které pomine
Čas se tam vždy lepil jako svízel
V uzavřeném kruhu vzpomínek
Prosté věci budí velké city
Holé zdivo hřál tam velký duch
Unavenou láskou byl tam cítit
Zatuchlinou čpící starý vzduch
Na tmavé zdi chladnou temné stíny
Obrázek co jsem jí daroval
Jak studený pomník v prázdné síni
Na rozbité stěně visí dál
Letokruhy rozkládají duši
Prázdný pohled klesá do očnic
Senilita bývá často tušit
V nepříjemném pachu nemocnic
V pokoji je jak v bahnité tůňce
Vládne tam jen stín a dřímota
Po stěnách se dolů sklání slunce
nad obzorem dnů i života
Roky nejdou tvému tělu k duhu
Strašlivé je ono zvadnutí
Marný čas pak uzavírá v kruhu
Jen ty dlouhé chvíle stárnutí
Lidský čas je pro každého změřen
Potom přijdou chvíle tesknoty
Bílá hnáta pootvírá dveře
V předpokoji věčné temnoty
Hlasité předčítání