Stěny kolem nás jsou jako z papíru
alespoň mám pořád na co psát
čmárám – dokud se v očích odráží tužka
a život
ráno se probouzím, v úplně jinym vesmíru
všude kolem
tíha včerejších obrazů
padaj z rámů
stejně jako já
v zrcadle vypadám
po ránu, při kterém nešel bych daleko pro ránu
jako bez rámu,
celej popraskanej , zaplivanej a necelej
vítaj mě
vzlyky;
výkřiky !
! nadávky !
vzpomínky na oči
vzpomínky na holky
na prsa
a jiný legálně protizákoné grafitty
které křičí naše zdi
papírové stěny, přes který je všechno slyšet
přes který všechno vidíš
a všechno je jasný
promlouvají, rozumí a objímají
omluva za nadávky
výkřiky
vzlyky
i neexistující pohlavní styky
omlouvám se, pane domácí
já ty papíry
překreslim na bankovky
Hlasité předčítání
